Medzi každou úrovňou existuje nárazníková zóna, obrovská, masívna a nedosiahnuteľná. Ak ste tam bez niekoho, stratíte sa. Nikdy nemôžete nájsť cestu von. (Páni.) Takže, ak chcete ísť napríklad na Piatu úroveň, potrebujete Majstra, ktorý vás vezme cez Štvrtú úroveň.
Proto, pokud to mohu udělat… Vidíte, nyní si uklízím svůj vlastní dům. Peru si ručně vlastní oblečení, (Och, Mistryně.) protože nechci žádat, aby přišel náš elektrikář a aby mi nainstaloval pračku. Zaprvé se mi nelíbí dožadování. Zadruhé, jsem v ústraní. Nechci, aby kdokoli přišel a rušil moji energii. I když lidé přinesou jídlo, většinou ho musí dát daleko za bránu, něco takového. Někdy donesou blíže, je to nějaká zvláštní situace. Ale většinou to musí položit daleko. Dříve mi Bohové dokonce připomínali, abych byla na vzdálenost devět metrů daleko (Och páni.) od kohokoliv, kteréhokoli z pracovníků, mého personálu. Včetně vás. (Ano, Mistryně.) Promiňte, jestli vás urazím. Dokonce Božstva mi to připomínala. (Ano, Mistryně.) Věděla jsem to, ale zeptala jsem se jich, proč. Věděla jsem to, ale obyčejně jsem to věděla nejasně, dokonce nezacházím do detailů. Měli byste o těchto věcech vědět. Není ani třeba zkoumat, abychom věděli, proč.
Různá energie, různá magnetická pole, ruší to. A pak musíte začít se vším znovu, alespoň na pár dní, abyste uklidnili energii kolem vás. (Och.) Ale někdy přijdou, protože nepochopí nebo něco takového, vyplaší mě a pak jde všechno špatně. (Och, ne.) Je velmi obtížné se znovu soustředit, a všechny druhy věcí. Přišel had a mravenci přicházejí v tunách, ne jako dříve, jen pár. Hmyz běží a kouše a stávají se různé věci. Nebo je toto rozbito a tamto rozbito. (Och, Mistryně.) Pak to musím začít znovu čistit. Proto si raději peru ručně své vlastní oblečení. A dělám si všechno sama, sama si uklízím pokoj.
Ale teď jsem v menším prostoru, menším než sklad dříve. Mnohem menším, takže je to snazší zvládat, i když s mravenci. (Och, Mistryně.) Mám ráda malé věci, malé domy, protože si dělám věci sama. Nechci mít velké pokoje, abych je musela čistit a zametat celý den, každý den. A jen pokoj a v něm všechno. Jím v něm, spím v něm, mám pohovku a telefon a malý, maličký sprchovací kout a WC. To už je perfektní. Ve Francii jsem také žila v takovém, dokonce, i když mám dům. (Ano.) Také jsem bydlela v jeskyni, nebo jsem bydlela v malém skladu, ještě menším než tady. Och, myslím, že jste to viděli. (Ano, Mistryně.) Ve Francii, v SMC (centru), za SMC, bouda na nářadí. Jako jeden metr na jeden a půl, něco takového. Nebo jeden metr nebo dva krát dva, jeden krát dva, něco takového. Už je pro mě dostačující. Jsem malá. I kdybych byla vyšší, není předpoklad, že bych si měla lehnout a spát, tak jaký je problém?
Důvod, proč mám pohovku a nemedituji na podlaze, je kvůli mravencům. Na pohovce se jich aspoň tolik nehemží. Lépe se to zvládá. Kdybych seděla na podlaze, polezou po mně, nebo bych jim mohla ublížit. (Ano, Mistryně.) Když medituji, nemohu zametat. Zametám jen, když nemedituji. (Ano, Mistryně.) A díky pohovce mi to jednou zachránilo život, dříve v tom skladu. Kdybych nebyla na pohovce, byla bych už uštknuta hadem. (Och!) Protože byl pod mou pohovkou, (Och!) pod místem, kde sedím. Vstala jsem proto, že jsem chtěla něco zapsat, chtěla jsem jít ke stolu v rohu, vzít si pero. Takže jsem použila mobilní telefon, abych si posvítila, abych přešla k vypínači, abych si rozsvítila světlo. A mezitím jsem zaslechla: „Nezhasínejte světlo. Držte se dál od pohovky.“ (Och.) To jsou přesně ta slova, která mi řekl pavouk. Och, byl velký! Byl jako moje prodloužená ruka. (Páni!) Zřídka jsem viděla tak velkého pavouka.
Ostatní pošťáci jsou menší. Je to jejich práce. Ale jsem velmi dojata, protože někdy musí zůstat tam, kde byste je viděli, aby vám mohli předat zprávu. Ale většina lidí je už hluchá; nic neslyší. Telepatie je nyní jen sen. Ušli příliš daleko. Jsou to tedy pošťáci. (Ano.) Doručují zprávy, aby pomohli lidstvu. Ale lidé, když je vidí, jen je rozmáčknou. (Och.) Nedělám to. (Ne.) Dříve jsem nevěděla, že pavouci jsou pošťáci. (Páni.) Až donedávna. I když jsem dříve krmila pavouka mimo svou malou maličkou místnost, (Ano.) nevěděla jsem, že jsou pošťáci. (Páni.) Myslím tím, že jsem s nimi neměla nic moc do činění. Pouze když jim věnuji pozornost, pak jim naslouchám. Pouze v ten naléhavý okamžik on byl velmi hlasitý, a bylo potřeba tak velkého pavouka, aby upoutal mou pozornost. (Páni.)
A od té doby naslouchám, když přijdou, a nyní mi mnohokrát přicházejí říkat věci. Někdy dobré věci, někdy, abych si dávala pozor. „Nechoďte ven. Had čeká, aby Vás uštknul.“ Řekla jsem: „Opravdu? Co se mi tedy stane, když mě uštkne?“ Řekli: „Zemřete.“ (Och!) Když to bude jedovaté, možná nebudu mít čas zareagovat. Pokud vás někdo do hodiny nevezme do nemocnice, zemřete. S jedovatými hady je to tak. A ne vždy mám s sebou telefon, abych někomu zavolala, to zaprvé. Zadruhé, možná vás to znecitliví, paralyzuje vás to. Záleží na tom, kam vás uštkne. (Ano.) A pak už nebudete mít žádnou šanci komukoli zavolat. Jen takhle tiše zemřete. V noci moc kolem nechoďte, dobře? (Dobře, Mistryně.) Nikdy nevíte. Měli by se vás všech bát, ale já to nechci riskovat. (Ano, Mistryně.)
Ne každý had mě chce uštknout. Viděla jsem dva, tak rychle ode mě utíkali. Ale necítila jsem z nich žádný špatný úmysl. Mám pocit, že jsou tak milí. Mám pocit, že jsou tak roztomilí a jako by to byli moji rodinní příslušníci. (Ano, Mistryně.) Mám pocit, že jsou stejní jako moji psi. Kdyby byli kolem, chtěla bych je mazlit, nebo oni by chtěli, abych je pohladila. To je ten pocit. (Ano, Mistryně.) Takže jsem si nikdy nedávala pozor.
Zachránila jsem dříve mnoho hadů. Nikdy mi nechtěli ublížit. (Páni.) Někdy mi řekli: „Nechtěli jsme. Promiňte, promiňte. Nechtěli jsme Vás ani vyděsit.“ Poté, co horliví odešli, řekli mi: „Promiňte, promiňte.“ Tenhle. Tak či tak jsem ho pustila ven a on řekl: „Promiňte, promiňte.“ Tento mě skoro uštknul. Tohohle jsem neviděla, dokud ho pták nezabil. Úplně zmizel, úplně se ztratil. O zbytek hada bylo postaráno jiným hmyzem. Kdykoli projdu kolem, nevidím to. Dříve jsem ještě viděla nějakou část. Teď už nevidím. Pryč. Možná to také déšť nějak smyl do ztracena, nebo jiný hmyz se podělil.
Kdybych neseděla na té pohovce, byla bych mrtvá, protože byl pod mou pohovkou, přesně tam, kde jsem seděla. A jeho hlava se už vztyčovala. Viděla jsem to. A pak jsem to viděla, když jsem rozsvítila světlo. A pak jsem pochopila, proč mi pavouk řekl: „Nezhasínejte světlo.“ Neřekl: „Nezhasínejte světlo.“ Řekl: „Nezhasínat světlo. Opusťte pohovku.“ Protože jsem se chtěla vrátit na pohovku a zapisovat tam do svého deníku. (Ano.) Obvykle si připnu pero na svůj deník. (Ano, Mistryně.) Ale ten den, někde spadlo, tak jsem vstala a chtěla jít ke svému stolu a vzít si pero. A tak jsem rozsvítila světlo, a och, naštěstí jsem to udělala. Kdybych tam prostě ještě pár sekund seděla, had by byl schopen zvednout hlavu a pokojně se mnou (Ach, bože!) skoncovat. ( Děkuji bohu za pavouka. ) Jo. Pavouk, byl tak velký a och! Jeho oči byly jako dvě malé svítilny. (Páni!) Dvě, jako kdyby tam byly nějaké body světla. Někteří lidé to prodávají jako baterku, ale je pouze v jednom bodě. ( Ano, ano. Laserové ukazovátko. )
Jednou mi to laserové ukazovátko také zachránilo život. Kdysi se jeden člověk schovával venku před mým domem ve Francii. A viděla jsem něco se zalesknout, jako zbraň nebo tak něco, čepel nebo něco. (Ach, můj Bože.) Odráželo to měsíc. Takže jsem použila toto… Někdo mi zrovna dal, nevím z jakého důvodu. Ach, myslím, že na hraní s mými psy. (Ano, ano.) Protože Goody, vzpomínáte, rád si hrál se stíny a čímkoli, co se pohybovalo okolo? (Ano.) Tak jsem to občas použila, abych si s ním hrála.
Toho večera, byla už téměř půlnoc, použila jsem to světlo, abych ukázala na místo, kde jsem uviděla, že se něco nejasně zablýsklo a zalesklo. A auto, bez rozsvícených světel. Tak jsem zamířila kužel světla mého světelného ukazovátka a to auto okamžitě nastartovalo motor a ujelo. (Och, můj.) Kdyby to byli dobří lidé, nedělali by to. (Ano.) Je to tak? (Správně. Ano, ano.) Možná si ten člověk myslel, že mám laserovou zbraň nebo tak něco. Existuje taková zbraň, která má takový kuželový mířič jako zbraň? (Ano. Existuje.) Mluvíme o jeskynní ženě; o zbraních nic nevím. Možná ano, protože auto okamžitě nastartovalo motor a ujelo tak rychle. Nemyslím si, že to byl dobrý člověk. Proč tam stál sám? (Jo.) Ve tmě a vedle mého domu, na zahradě, v temném rohu takhle. A okamžitě ujel. (Ano.) A jel rychle. (Páni.)
Mohla bych napsat nějaké knihy. (Ano, Mistryně.) A Hollywood by to ode mě koupil. Aby udělal třeba, co, napínavý film, říkáte tomu tak? (Ano, Mistryně) Co? (Jako detektivní film.) Detektivku, jo! Detektivku nebo napínavý film. Jo, a vydělala bych spoustu peněz. (Ano.) Pokud mám peníze, abych psala tuto věc. Nebo to možná vy, lidi, pro mě po kousku sepíšete dohromady a pak se podělíme o peníze. (Ano, Mistryně.) Slibuji, že se s vámi podělím. Nevezmu to všechno. Máme nějaké schéma. My dívky máme rády peníze. Ne? Proto jste opustily svou práci, přišly sem pracovat za jídlo. A proto platím za svou vlastní práci, (Och, to je pravda.) a více. Platím za svou vlastní televizi a nic nevydělávám. Neumíme dělat bysnys, proděláme. Určitě proděláme.
Dobrá. Teď mi řekněte, co ještě chcete? Protože mohu mluvit. Dnes jste šťastní. Velmi inspirativní, takže hodně mluvím. (Děkujeme, Mistryně, za to, že nás inspirujete.) Určitě máte více otázek, nebo ne? (Och, máme, Mistryně. Ano.) Ano jistě. Řekněte mi to.
( Mistryně vytvořila Novou duchovní zemi Tim Qo Tu před více než 63 miliony lety. Kdy Mistryně vytvořila Čtvrtou a Pátou Úroveň? Bylo to před tím, než byla vytvořena Nová země? )
Čtvrtá a Pátá Úroveň, existovala. Už předtím dolů odkapávala energie radů Desáté Úrovně. (Och, to je pravda.) Pamatujete, že jsem vám to říkala v Maďarsku? (Ano, Mistryně.) Před více než šedesáti třemi miliony let byla vytvořena Nová říše. Ale ne Čtvrtá a Pátá Úroveň. Ty již existovaly. Čtvrtá a Pátá Úroveň, jako jiné Úrovně, už tam byly. Byly vytvořeny dlouho, dlouho, dlouho, nikdo si na to nikdy nevzpomene; před Novou říší, samozřejmě. Proto tomu říkáme Nová říše. Ostatní jsou staré Říše. Ale v té době, když jsem vám to řekla v Maďarsku, ani jsem si nevzpomněla na Tim Qo Tu a mou Novou říši. (Páni.) V té době jsem ještě nebyla nahoře. Vím jen to, co jsem poznala na každé úrovni, kterou procházím. (Ano, Mistryně.) Takže pokud byste se mě zeptali před několika lety: „Znáte Tim Qo Tu?“ Souvisí to s Vámi?“ Řekla bych: „Ne. Ne. Nikdy jsem o tom neslyšela. Úplně neznámý!“
( Mistryně, také ve vztahu k vytvoření Nové duchovní země, podle vědců, dinosauři vyhynuli asi před 65 miliony lety a 60% druhů zmizelo. ) Před šedesáti pěti miliony lety. ( Byla jste okolo před 65 miliony lety, Mistryně? )
Na jiné planetě. Vlastně jsem byla na této planetě a na dalších planetách. Někdy na této planetě. Někdy na jiných planetách. Přišla a šla, přišla a odešla. Závisí to na situaci, záleží na potřebě té doby.
( Zajímavé. A co přimělo Mistryni vytvořit Novou duchovní zemi kolem toho času? )
Protože jsem už znala nějaké bytosti. Už jsem začala s opravou planety a vesmírů, jiných planet. (Páni.) Nemají nikoho jiného, takže kdyby zemřeli, šli by do pekla nebo by znovu trpěli jako trpící lidé nebo zvířata nebo cokoli. Musím jim tedy pomoci. A pak jsme ji vytvořili. (Páni!) Jen pro své vlastní lidi. Měli byste vědět, že mnoho mistrů to udělalo nebo to udělá.
Mezi každým zavedeným světem existuje nárazníková zóna. Přesně, jak jsem vám řekla, mezi Třemi světy a Pátou Úrovní, je oddělovací zóna nazvaná Čtvrtá Úroveň. (Ano, Mistryně.) Kterou můžete použít jako svobodnou zemi, zemi nikoho. Někteří Buddhové, některé Bódhisattvy, tam vytváří nějakou zemi pro své vlastní žáky, věřící. A mezi každou úrovní existuje obrovská a masivní a nedostižná nárazníková zóna. Pokud tam budete bez nikoho, budete ztraceni. Nikdy nemůžete najít cestu ven. (Páni.) Pokud tedy chcete jít například na Pátou Úroveň, potřebujete Mistra, který vás vezme přes Čtvrtou Úroveň. Pro každého je příliš rozsáhlá, aby to tam kdekoli znal. Bez vašeho vlastního světla bude tato zóna tmavá. (Páni.) Bez světla všech bytostí tam, je tato zóna tmavá. Je to jen oddělovací zóna.
Stejně jako mezi Astrální Úrovní a Druhou Úrovní existuje také oddělovací zóna. (Ano.) Některé dobré bytosti, někteří Mistři tam vytvořili Nějaká Nebesa pro své vlastní lidi, pro některé dobré lidi, věřící v tyto Mistry nebo tyto dobré bytosti. To mi připomíná, že existuje film „Astrální město“. (Ano. „Astrální město.“) Ano, je to skutečný příběh. (Ano, ano.) Až na to, že je to krásnější, skvělejší a skvostnější a zářivější a zářící a jasnější než to. A jsou tam krásné bytosti. Žádní staří lidé. Když tam půjdete, znovu omládnete. (Páni.) A znovu se uzdravíte bez ohledu na to, jestli jste byli postiženi nebo nevyléčitelně nemocní, stanete se tam mladými a zdravými a šťastnými. To je další nárazníková zóna, kterou nějaký Mistr vytvořil, aby zachránil některé spasitelné duše z této planety. (Páni.) Takže všechno mezi zónami bylo použito k vytvoření různých druhů Nebes pro různé lidi, na rozdíl od Nebes, které již existují od Mistrů. Z různých úrovní Mistrů. Vytvářejí různá Nebesa. Pokud ne příliš vysoká, pak Oni vytvářejí nižší úroveň. Ale také záleží na spříznění, nebo koho měli zachránit, a bytosti jaké úrovně. (Ano, Mistryně.)
