A včera jsem slyšela, že se pes zranil, protože ta divoká utekla z velké oplocené zahrady a potom šla ven a pak byla chycena do pasti na zvířata. (Och.) Naštěstí unikla a přišla domů, ale je ošklivě poraněna. (Och.) Byla chycena za nohu (Och.) a ošklivě se poranila. Nevím, jak unikla. Řekla mi, že použila magii, (Páni.) aby unikla.
Právě teď nemám psy. Ano? Chybí mi. Nemám. A včera jsem slyšela, že se pes zranil, protože ta divoká utekla z velké oplocené zahrady a potom šla ven a pak byla chycena do pasti na zvířata. (Och.) Naštěstí unikla a přišla domů, ale je ošklivě poraněna. (Och.) Byla chycena za nohu (Och.) a ošklivě se poranila. Nevím, jak unikla. Řekla mi, že použila magii, (Páni.) aby unikla. Protože, jak můžete uniknout z pasti na zvířata, když jsou v ní vaše nohy zcela chyceny? (Ano.) Oteklé a krvácející. Naštěstí unikla a vrátila se.
Samozřejmě jsem napsala lidem, řekla jsem jim, aby šli a hledali ji ve dne v noci. A sehnali ji. Ale ona se lidí velmi bojí, věří jen několika. Důvěřovala mi, ale nedůvěřuje mnoha dalším. Dokonce ani těm, co se o ni starají. Stále mají tento zvyk vyděsit. Takže i ti, kteří se o ni starají, ne dlouho, utekla by jim, kdyby na ni volali, nebo kdyby se přiblížili. (Ano.) Takže byla znovu uvězněna v jedné malé díře, velmi obtížné, ale naštěstí ji vytáhli ven a už šli k lékaři. To je to, co jsem slyšela, samozřejmě jsem ji neviděla.
Modlila jsem se za ni a hledala jí, a mluvila s ní, a ona řekla, že je daleko, a pak řekla, že je blízko, a pak že je zase daleko, a že je znovu blízko. A za chvíli jsem věděla, že je v pasti, (Och.) takže jsem je požádala, aby ji šli všude hledat, zda je či není uvězněná mezi plotem. Ale nebyla tam uvězněna. Byla uvězněna někde jinde, poblíž. Ale ne mezi plotem a zemí. Myslela jsem, že možná vyhrabala díru a utekla ven. (Ano.) Ona je jediná, která utíká, aby se dostala ven. Obvykle to předtím nedělávala. Vždy se vrátila. Šla všude kolem, do lesa, kolem něj, ale nikdy nevyběhla. Ale možná ten den našla díru, kterou dokázala zvětšit, prohrabat se nějak pod plotem a dostat se ven. A pak jsem se jí zeptala, říkám: „Och, to je zvyk, ona prostě musí jít, a pak ji nějaká karma nutí.“ Řekla jsem: „Dobrá výmluva, dobrá výmluva.“
Nejsem na ni nahněvaná, ale řekla jsem: „Už se mi nechce ti znovu domlouvat. Pokud tě už nikdy neuvidím, víš proč, že?“ Předstírám, že jsem nahněvaná. Říkám: „Jsem na tebe nahněvaná, všem děláš starosti, a já se strachuji. Nemohla jsem spát celou noc, bála jsem se o tebe. A hledala jsem tě, strachovala jsem se, protože vím, že jsi někde v pasti.“ Ale byla už noc. Je velmi těžké najít ty pasti, nemůžete se k nim dostat, jen zvířata mohou. (Ano.) Nebyla tam žádná silnice nebo něco. Lidé, vaši bratři nebo sestry, ji nebyli schopni v noci vidět. Jsou tam také určitě další pasti. A když je pošlu v noci, a budou tam kolem chodit, mohou se také chytit. (Och.) Šlápnou na to. Stalo se to předtím.
Jeden z rezidentů, když jsme byli dříve v Pingtungu, si jen tak vyšel a šel se někam potulovat do hlubokého horského lesa, a pak se dostal do pasti, šlápl do ní. (Och.) A nemohl se dostat ven, protože si pasti přivázali řetězem ke stromu nebo tak nějak, nikdo to nemůže vyjmout. A je to velmi silné. Pasti jsou určené na chytání silných zvířat jako jsou kanci, divočáci. Takže to musí udělat pevné. Nikdo to nemůže otevřít. (Och.) Lidé to nemohou otevřít. (Ano, Mistryně.) Se speciálním nástrojem samozřejmě, musí něco provést, aby to otevřeli, jinak rukou nemohou. Takže byl chycen do pasti a ležel tam. Ach. Poslala jsem všechny, aby ho šli najít. Nakonec ho našli. A samozřejmě jeli k lékaři. (Ano, Mistryně.)
Takže, i když znám místo, kde je chycena do pasti, řekla jsem bratrům, řekla jsem: „Je někde chycena do pasti. Možná u plotu, tak se běžte podívat uvnitř plotu a také vně plotu.“ Ale pak bylo příliš pozdě, nemohli nic najít a já je nechci posílat dále, protože mám strach, že se také chytí do pasti. (Ano, Mistryně.) Později jsem věděla, ale pak bylo příliš pozdě. Takže ráno jsem řekla: „Ráno pokračujte v hledání, protože je příliš pozdě v noci.“ Takže ji nakonec našli. Už je volná, už je volná, nakonec díky své vlastní magii. Trvalo to dlouhé, dlouhé hodiny, aby se osvobodila, ne jako byste měli magii a jen tak to otevřeli, záleží.
Předtím použila magii na otevření řetězu, který jsme dali kolem ní, řetěz, aby neutekla? Ano. V Thajsku jsem to udělala, protože když jsem ji poprvé dostala, vždycky utekla a vrátila se, kdykoli chtěla, kvůli dětem uvnitř. Ale obávala jsem se, že půjde ven a bude jíst odpadky. Takže jsem ji musela připoutat, ale vedle mě. Myslím venku za dveřmi, aby měla čerstvý vzduch, ale my jsme byli uvnitř domu, mohli jsme na ni vidět. Protože dříve jsme používali jemný obojek a jemný provaz. Všechny je překousala. Okamžitě je všechny překousala a utekla. Takže jsme si mysleli, že jen řetěz, zatímco se najíme. (Ano.) (Ano, Mistryně.)
Nerada chodí do domu, tak jsem řekla: „Dobrá. Zůstaň tady na verandě.“ Máme dlouhé, dlouhé lano, aby mohla mít trochu svobody. A vše ze železa, ale používá magii, aby to otevřela. Nepřekousla, nemůže, víte, ten řetěz? (Ano, ano.) Používají ho pro psy, třeba na procházku. (Ano.) Ne moc silný, ale dostatečně silný. (Ano, Mistryně.) Lidé ho také používají na uzamčení svých dveří. Je asi možná půl milimetru silný. Menší na její velikost, ale použila magii, aby si ho otevřela a šla. Není to překousnuto, není to, že by se to dalo otevřít, ale otevřela. A utekla. Protože když uteče, jde a jí odpadky a chodí ven na špinavá místa a vrátí se a tím nedělá dětem dobře, protože je kojí. Proto jsem nechtěla, aby šla znovu ven, ale vždy to udělá.
Tentokrát tedy použila veškerou svou sílu, aby to nějak rozbila a dostala se ven a vrátila se domů. Ale když dívky, které se o ni staraly, ji volaly, mám to z doslechu, podali mi zprávu, neviděla jsem to všechno, samozřejmě jsem tam nebyla. A dívka to slyšela a dívka ji uviděla a volala ji, ale ona před ní utekla. To je ta, která se o ni stará, ale novější než ta druhá. I ta druhá, kdykoli přijdou, nejdou k nim. Musím je nejdříve nějak přivést do místnosti a nasadit postroj. A pak si připnou vodítko, pak mohou jít. Mohou ji vzít ven.
Můj Bože. Ta dívka mně způsobila tolik, tolik bolesti srdce a smutku a starosti po celou dobu. Mnohokrát, ne pořád, ale mnohokrát. Kdykoli se pokusila o útěk z místnosti nebo tak něco, všichni psi ji varovali, štěkali jeden přes druhého, dříve, když se mnou pobývali v té době. Před dávnou dobou. Bydleli jsme spolu a pokud jsem tam nebyla, zkoušela prokousat okno a vyskočit ven a všichni psi na ni štěkali a říkali: „Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!“ A pak jsem slyšela psy, je to jako alarm. (Páni.) Vrátila jsem se a pak, na tváři měla takový výraz, šťastný ale zahanbený. Takhle. Říkám: „Ty! Ještě jednou, hm!“ A pak musím to okno zavřít, zavřít ho. A nechat velmi málo vzduchu. Mnoho oken, abychom měli trochu tu, trochu tam, aby měli dostatek čerstvého vzduchu, a uvnitř máme klimatizaci a ventilátor, ventilátor, a to vše pro ně. Pokud to nechám všechno otevřené a použiji jen přirozený vzduch, ona celou tu věc rozkouše. Znáte okno ze železné sítě? (Ano, Mistryně.) Ano, železo. (Ano.) Rozkouše je, velká díra, velký úspěch. (Páni!) Není to poprvé.
V Thajsku zničila mnoho takových. Zničila to celé, vnitřní stěny a okna, jednoho ze skladů, ve kterém jsem je držela. Protože to nebyl můj dům. Pronajala jsem si ho od jednoho vašeho bratra v Thajsku, na prozatím, aby tam psi počkali, než budou smět přijet na Tchaj-wan (Formosu) v té době. Pak samozřejmě jsem přicházela a odcházela, posadila se s nimi a to všechno. Ale nemohu tam sedět 24/7. Kdykoli jsem tam nebyla, rozkousala jednu část zdi a pak to zcela zdemolovala. (Páni.) Ó můj Bože. Později, protože zeď byla celá zničená a nechtěla jsem, aby pokračovala v kousání, obávala jsem se, že onemocní kvůli zdi, cementu a podobně, tak jsem ji musela přivést do domu, společně s jejími dětmi. I když to nebyl můj dům. Ale řekla jsem, že zaplatím za jakoukoli škodu. Udělala jsem to. A stejně poškodila další okna a znovu se dostala ven. Může otevírat okna, otevírat dveře, otevírat zámky. Ale pak mě nechala být nablízku, nechala mě už potom jeden týden nebo maximálně 10 dní, nechala mě jít blízko a krmit ji a nosit ji kolem na mém rameni a brát ji na procházku, s postrojem a vodítkem, samozřejmě. (Ano, Mistryně.) Ale když ji nechám samotnou, vše překouše, řetěz, postroj, cokoli, a ven.
Přivedla do rozpaků doktora, veterináře. Protože, když jsem ji poprvé dostala do garáže, vešel dovnitř a nasadil jí krční límec a nasadil jí řetěz a vzal ji na zahradu, do té thajské zahrady u domu. A hrdě mi řekl: „Vidíte? Musíte se psem zacházet jako s přítelkyní, mluvit s ní!“ Řekla jsem: „Ach, páni! Vy mluvíte se psem? A ona se nyní cítí jako přítelkyně?“ Řekl: „Ano! Podívejte na ni! Podívejte na ni!“ A pak poskočila! Šla dozadu, vysvobodila se z límce. (Ach.) Rozběhla se dozadu, pak límec jen sklouzl dopředu. (Ano.) A vyskočila dva metry vysoko svými packami. Tento druh plotu je jako toto. (Ano.) Taková díra. (Ano.) Dala tam tlapky, a vyběhla zrovna jako po schodech. (Och.) (Páni.) Trvalo to jen jednu sekundu, ani ne a byla ven. A doktor tam stál. Řekla jsem: „Co? Vaše přítelkyně odešla.“ Nevěděl, co říct.
A my jsme museli vymýšlet všechny možné triky, abychom ji vzali. Použili jsme velký, něco jako koš na listí ze zahrady, s otvory (Ano.), koš, velký, (Ano, Mistryně.) abychom to na ni překlopili a pak ji přinesli do místnosti. A pak, samozřejmě, jsem pořád uvnitř domu, ale já nechci, aby byla uvnitř, protože je ráda venku, tak jsem jí jednou vpustila dovnitř a ona za použití své magie přetrhla řetěz a šla, odešla, prostě jen tak. (Páni.)
