Ale pokud jste prostě svobodní, a máte jen normální práci, pak ve volném čase, jen se najíte a pak meditujete, a žijete svůj život co nejjednodušeji, pak budete více a více v souladu se vším. Více v souladu s přírodou.
Včera jsem vám chtěla říct, že pokud máte nějaké provokativní otázky, jen se mě ptejte. Jako, kritizovat mě, a tak podobně, jen aby se ukázalo, jak reaguji. Ale zapomněla jsem vám to říct, protože musím dělat mnoho věcí. Už to víte, že? (Ano, Mistryně.) Musím být svojí vlastní hospodyní, svojí vlastní pradlenou, svojí vlastní maskérkou, svým vlastním výběrčím šatů, a svým vlastním kadeřníkem, i když to moc nevypadalo jako ze salonu, ale musím to udělat sama. A během pobytu v ústraní jsem se ani nebarvila na blond. Už na tom nezáleží. Stále vypadám krásně? Řekněte mi to. (Ano, vypadáte nádherně, Mistryně.) Ano, samozřejmě vám věřím. (Je to pravda, Mistryně.) Dodržujete Pět Pravidel, neříkáte lži, že? (Ne, nelžeme.) V pořádku. Tak jako tak. Bratři technici, oni udělají, abych vypadala dobře. Nebo možná jen vyberou to, kde vypadám dobře. Obrázky, kde vypadám dobře, pak je vyberou. A zbytek, prostě někam zahodí, na tom nezáleží. Pokud se budoucím generacím lidí podaří vykopat naše archívy, a uvidí moji tvář, řeknou: „Och, jaký rozdíl! (Ne.) Kdo je tady ta? To musí být Její starší sestra. Koho to zajímá? Můj Bože. Stejně je to všechno falešné, je to všechno iluze. Tak dobrá.
Stromy také umí mluvit. Mluví se mnou. (Páni.) Pokud se ztišíte a pokračujete v praktikování, pak… Myslím kromě nás. My pracujeme pro nic. Jen pro jídlo. Jako, když nemají karmu, aby se oženili nebo měli děti, a všechno to, mají jen jednoduchou práci, vždy mohou chodit dovnitř. Kdykoli. Když žijete sám, můžete zvládat svůj život snadněji. (Ano.) A nebudete ničím ovlivňováni, další karmou partnera nebo jejich vlastním názorem. Někdy jejich názor je nižší než ten váš, a pak vás také táhnou dolů. (Ano.) Ale pokud jste prostě svobodní, a máte jen normální práci, pak ve volném čase, jen se najíte a pak meditujete, a žijete svůj život co nejjednodušeji, pak budete více a více v souladu se vším. Více v souladu s přírodou.
Až na nás, protože my jsme zaneprázdněni, musíme pracovat. (Ano.) Musíme pracovat bez ohledu na čas, na den. Ale nebojte se, vezmu vás do Nebe. Neopustím vás. (Děkujeme Vám, Mistryně.) I když nemáte dostatek času na meditaci. Ale nebuďte líní! Nevymlouvejte se. (Ano.) To není záruční Schein. Záruční list. „Schein“ je německy. (Ano.) Záruční list – to není. Stále musíte být upřímní, a dělat, co nejvíce můžete. (Ano, Mistryně.) Aby mě to také nezatěžovalo. Protože mám spoustu práce. Víte. (Ano, Mistryně.)
Dnes veverka přišla znovu, a skákala celou dobu po střeše. (Páni!) Jen aby upoutala moji pozornost. A pak jsem řekla: „Co teď?“ A ona mi řekla, o co jde. Řekla jsem: „Dobrá. Už jsem to věděla. Můj Bože!“ Protože uvnitř, Ochránci mi to už řekli. Řekli: „Nevoďte k sobě psy.“ Tolik mi chybí moji psi, a moc je miluji. Pohrávala jsem si s myšlenkou, přivést je. Alespoň se jen podívat, ale Oni mi stále říkají: „Ne, protože to naruší váš klid.“ Samozřejmě vím, že meditace právě teď je zásadní, a v ústraní byste se neměli stýkat s nikým z vašich příbuzných a přátel. (Ano.) Jen mi chybí moji psi, protože jim chybím, a to je ten problém. Kdybych je jen já postrádala, pak je to snadné. (Ano.) Je to prostě tak, že oni mě milují více, než je miluji já, musím říct pravdu. Postrádají mě více, než já postrádám je. Protože jsem zaneprázdněna. (Ano.) Mám co dělat, jsem nějak zaujatá. Ale chudáci psi, nemají co dělat. (Ano.) Celý den jen stěsnáni v místnosti. Kromě toho, když jdou ven s dívkami, a to vše. A já ani nevím, jak s nimi zacházejí, kromě pouhé zprávy jednou za dva nebo tři dny. (Ano.) Na začátku, když jsem poprvé odešla, řekla jsem: „Podávejte hlášení každý den.“ Ale později, protože to bylo téměř jako rutina, tak jsem řekla: „Hlaste každé dva až tři dny. Pokud není nic mimořádného.“ (Ano.) Musím se tedy spoléhat na to, co mi napíší. Nevím, jak se tam mým psům daří a mé srdce necítí klid. (Ano, Mistryně.)
Protože jsem je adoptovala, když nikoho neměli. Vytrhla jsem je ze spárů smrti. (Ano.) A já jsem jediná, komu mohou věřit, oni to cítí. Proto předtím, kdokoli přijde, oni štěkají a štěkají. Kromě těch, kteří jsou v mé blízkosti a se mnou se o ně starají. Na všechny ostatní štěkají. Štěkají méně nebo štěkají více, záleží na auře dané osoby a záměru. A oni vědí, kdo je pro mě dobrý, kdo není. Na toho, kdo pro mě není dobrý, stále štěkají, dokud už nemají hlas. Později musím pozvat tu osobu ven nebo… „Už se znovu nevracejte, když jsou psi poblíž.“ Tak jako tak. A jen proto, že nikdo jiný na celém světě mě tolik nemiluje. (Ano, Mistryně.) Také. A tato láska je prostě to, co mě nutí cítit se nepříjemně, když se o ně nestarám. (Ano, Mistryně.) Miluji jejich lásku. Ale oni mě postrádají tolik, a někdy mě to přitahuje, a jsem v pokušení požádat je, aby je přivedli, aby mě viděli. (Ano.) Ale pak, Oni všichni mi řeknou ne. A není to poprvé, co mi řekli, abych se nevídala se psy. A já prostě musím být trpělivá. Viděla jsem je několikrát během pobytu v ústraní. (Ano, Mistryně.) Protože poté, co ten jeden pes zemřel, bála jsem se, že jsou tak nešťastní a zranění. Takže jsem je přišla utěšit. A jedna z ošetřovatelek také plakala. „Och, och, zemřel, a bla bla bla…“ Řekla jsem: „Hej, hej, hej. Já mám plakat, ne vy.“ Ale oni také milují psy. Jedna z ošetřovatelek je velmi emotivní. Lidé z Latinské Ameriky jsou emocionální. Velmi sentimentální lidé.
Když jsem poprvé přijela do Kostariky a Mexika přednášet, a předtím, než jsem odjela, všichni brečeli jako malé děti. Jako dítě bez mléka. A řekla jsem: „Proč tolik pláčete?“ Někteří z nich řekli: „Och, když odcházíte, cítím jakoby něco odřízlo část ze mě.“ (Och, páni.) Odřízlo z jejich těla, část z nich. Tak se cítili. Můj Bože, bylo to hrozné, a v té době bylo pro mě tak těžké odjet. (Ano.) Jsou to velmi, velmi sentimentální lidé.
A mě je tak líto mých psů, to je vše. (Ano, Mistryně.) Mají mě, ale v poslední době mě často nemohou vůbec navštívit, a v době jejich problémů, tam ani nejsem. Jen se cítím zodpovědná. Cítím se tak špatně. Poté, co pes zemřel, ještě jsem se nezotavila. (Och, Mistryně.)
A ten malý mi říká, že ten větší černý pes je osamělý. I když má svoji matku vedle sebe. Mají mezi sebou jen průhledný plastový rozdělovač. (Ano.) Takže matka je hned vedle, ale ona se stále cítí osamělá. Myslím, že je ke mně více připoutaná než ostatní psi. Protože je samotářka. Také nevychází dobře s ostatními psy. Možná proto. A ona mě tak miluje, že se odváží čůrat a kakat v domě, pokud neposlouchám její radu. Takže minule, když mi řekla, že někdo je do mě zamilovaný a já bych se do něho neměla zamilovat, (Ano.) řekla jsem: „Děkuji.“ A pak: „Ať se stane cokoli, kdokoli se do mě zamiluje, nemůžeš prostě čůrat a kakat v mém domě jen kvůli tomu. Zakazuji to. Dobrá?“ Takže, příště když se vrátila, řekla jsem: „Stále mě ten chlapík miluje?“ Ona řekla: „Ano.“ Řekla jsem: „Neopovažuj se čůrat v domě.“ Takže, potom to neudělala.
Ona je tedy nejodvážnější. Je jí jedno, jestli ji kárám, nebo jí hrozím, že ji znovu neuvidím, a všechno to. Nebo ji pokárám. Prostě udělala, co musí, nebo chce udělat. Jen mě varovala před tím a oním, a dalším. Představte si. Tak statečná, a tak nezištná. (Ano.) Dokonce, když se jeden chlapík do mě zamiluje, ona čůrá v domě. A vzali ji na dlouhou cestu, oni čůrali už na cestě. Čůrali už předtím, než se vrátili do svého domu, a pak už čůrali celou cestu z mého místa. Jak si tedy může něco ponechat, jen co přijde do mého domu a „prezentovat“ mi to takto? Okamžitě vstoupila a jen se jako by přimkla k podlaze, a tady to máte. Nemohu to zastavit, je to tak rychlé. (Ano.) Ani mě nevarovala nebo něco. Okamžitě, uvnitř dveří a bzzzz. To je to. Och, můj Bože! A to je její značka. Dělala to pořád. Ne často, díky Bohu, ale kdykoli tu byly nějaké významné věci, udělala to. Když už s tím každý druhý pes dávno přestal; už se neodvažují. Předtím, ta poslední byla ta malá. Ale také to vzdala, protože jsem ji tolik kárala. Ale tato, přetrvává dodnes. Nevzdává to se mnou. (Páni.) Nemám šanci se dozvědět, proč nechtějí, abych vídala své psy. Samozřejmě, je to pobyt v ústraní. Neměla bych. Měla bych se soustředit jen dovnitř. Všechno ostatní je… stejně není důležité. Je to jen, že jejich emoce, jejich láska mě stále občas přitahují. (Ano.) Když mám čas, nebo když vidím psy v televizi. (Ano.)
Nedávají mi dobré věci k jídlu, ale nutí mě editovat tu skvělou, rozplývající se pizzu a ty recepty v pořadu. (Ano.) A já nic takového nemám. Stále se na to musím dívat. Co tím myslím je, že to nejsem já, kdo o tom přemýšlí. Je mi to jen předloženo. A nejsem to já, kdo myslí na psy. Jsou to oni, jež jsou ke mně velmi připoutaní. A nemají co dělat, kromě jídla a spánku, a chodit na procházku a vrátit se. (Ano.) Och, mají Supreme Master TV, samozřejmě, ale nejsem si jistá, zda o to mají zájem. Jediný, kdo se o to zajímá a o každou televizi je Benny. On je jediný, který sedí a sleduje televizi. Opravdu seděl a díval se na televizi. (Páni. To je tak úžasné.) A občas šel za televizi, aby se podíval, jestli je někdo vzadu. Řekla jsem: „Benny, víš, to jsou jen filmy.“ Ale občas se zašel dozadu podívat. (To je tak roztomilé.) Za televizi. A pak se posadil a dlouho sledoval. Může se dívat stále. Každý jiný pes nenávidí televizi. Nevím proč. A Happy mi řekla, že televize pro mě není dobré záření. A pro psy. Řekla jsem: „Pak tedy jděte do jiné místnosti. Musím se dívat.“ Bylo to už dávno, když jsem neměla Supreme Master TV. Tehdy jsem nebyla nemocná, nebyla jsem ponižovaná, neměla jsem žádný problém. Když jsem neměla Supreme Master TV, byla jsem téměř jako odloučena od světa. (Ano.) Přestože jsem chodila mezi lidi, a někdy nakupovala, ale nikdo mě neznal, a to byla úleva. (Ano, Mistryně.)
Žila jsem jako obyčejný člověk. Pouze lidé, kteří vás znají, jsou k vám připoutáni, a něco od vás chtějí. Lidé zvenčí se nestarají. (Ano, Mistryně.) Jen mě obslouží nebo mi prodají věci, a pak řeknou: „Sbohem.“ Nechtějí jiné věci, které jsou cennější než peníze. Pokud tedy nemám Supreme Master TV, nemám lidi kolem, pak žiji lepší život. I v jeskyni nebo v malé chatě nebo v čemkoli, nikdy se nestarám. Protože se cítím tak dobře, tak dobře kdekoli.
A v Nové zemi, kde mají mnoho pokojů, a domy, a to vše, nikdy se necítím dobře. (Ano, Mistryně.) Protože kolem jsou vždy lidé. (Ano.) I malá vzdálenost, ale jsou tam tisíce lidí, pak je ta vzdálenost vždycky kratší. (Ano.) Protože energie je velké skupiny, (Ano.) a je rozprostřená. A oni vědí, že jsem tam, a stále mě tahají.
Teď se musím vrátit ke svému domácímu úkolu. Čeká na mě toho více. Děkuji, že mi to odpustíte. (Děkujeme Vám, že odpouštíte nám, Mistryně. Děkujeme Vám, Mistryně.) V pořádku. Já jdu. Bůh žehnej. (Děkujeme Vám, Mistryně. Milujeme Vás, Mistryně.) Miluji vás také, lidi. Děkuji, že jste tady v této době rozbouřených vod pro náš svět. Bůh vám žehnej. (Děkujeme Vám, že nás máte. Děkujeme Vám, Mistryně.)
