Keď pôjdete hore do Novej duchovnej ríše, nebudete o ničom premýšľať. Budeš príliš zaneprázdnení tým, že sa budete radovať, tvoriť. Je to len blažený život. Nič vás neruší, v slovníku nie je ani jediné slovo smútku alebo bolesti.
( Když duše přejdou do Mistryní nově vytvořené Duchovní země, bude tam nějaká zbývající paměť z jejich minulého života na Zemi? A pokud uvidí, že na Zemi je stále utrpení, je možné, že jen na pouhé přání zase přijdou sem dolů? Možná na podporu Mistryniny mise, pokud je Mistryně stále na Zemi? ) Nebudou si pamatovat nic ze svých minulých životů na Zemi. Řeknu vám proč. Protože tento svět a světy celou cestu až do Desátého jsou všechno iluze. Je to, jako když sledujete filmy, a stisknete tlačítko, všechno je vymazáno. Pokud chcete, můžete se podívat, jako lidé hledí do křišťálu. Ale lidé tam nahoře ani nemohou kontaktovat tento svět. Můj pes Niro, ten, který nedávno zemřel. (Ano.) Och, tolik jsem plakala, tolik mi chybí, protože jsem ji chtěla alespoň obejmout. Cítím se tak špatně, protože jsem šla na jiné místo na pobyt v ústraní, pro více klidu a ticha. A ona pak zemřela takhle sama a já jsem si to nemohla odpustit. (Ano, Mistryně.) Přestože jsem musela udělat, co jsem musela udělat. Vím, že je to všechno iluze, ale moc ji miluji. Protože ona mě tak moc miluje, to je ta věc. Je to odraz. (Ano.) Nemiluji je tolik, jako oni milují mě. A nikdo na této planetě mě nikdy nemiloval tolik jako moji psi. Proto je miluji. Jejich láska je naprosto čistá, bezpodmínečná. Kdykoli by pro mě mohli zemřít. A milují mě den co den, každý den, každou minutu dne. Nechtějí nic, kromě toho, mě milovat. A i když je nevidím, stále mě milují a rozumí a čekají na den, kdy mě uvidí. Nemyslí na nic jiného, nechtějí nic jiného. Ani v tomto světě, ani v Nebi, nic. Vůbec se nestarají o Nebesa. Můj pes, ona šla do Nové duchovní říše. A protože mi tolik chyběla, tolik jsem plakala, dokonce i během pobytu v ústraní. Takže druhý den, co opustila tělo, se vrátila dolů do nižší úrovně. Požádala o svolení sestoupit do nižší úrovně, aby mi poslala velmi rychlou zprávu. Dříve by se nemohla vrátit. Pokud půjdete příliš nízko, nemůžete se dostat zpět. Takže mi poslala zprávu. Řekla: „Láska od Niro.“ (Och!) To je vše, jen: „Láska od Niro“. Jen tři slova. To je vše, co mohla, a pak „zooop!“ Vylovili ji zpět; tlačili ji zpět nahoru. Pokud se tedy chcete vrátit do tohoto světa, budou podmínky, samozřejmě. Budete trpět, stejně jako Ježíš nebo jiní Mistři, kteří byli zaživa staženi z kůže, a kteří byli zardoušeni nebo pohřbeni zaživa a všechny ty věci. Budete. Oni vám neodpustí. Je lepší, když se nikdy nevrátíte. Řekla jsem všem svým psům a všem mým lidem tam nahoře: „Zůstaňte nahoře, zůstaňte na místě.“ Nedovoluji nikomu sestoupit.
Když přijdete nahoru, na nic odsud si už nevzpomenete. (Ano, Mistryně.) Protože vám je příliš jasné, že to nebylo nic! Já bojuji každý den, abych potlačila svoji vědomost, že tento svět je nic. Je to jen stín skutečného. Je to jen pravá iluze. A někdy říkám: „Proč se tolik takhle plahočím, jen pro iluzi?“ Protože nechci. Je to jen… Nevím, jak to vysvětlit. Mohla bych prostě odejít. (Ano, Mistryně.) Protože tak jako tak, je to všechno iluze. Ale potom, nemohu zapomenout, že jsem předtím také trpěla. Byla jsem nucena trpět, abych porozuměla tomu, že v tomto iluzorním světě lidé trpí, zvířata trpí, všechny bytosti mohou trpět, jako opravdová věc. Utrpení je skutečné. (Ano, Mistryně.) Takže se snažím udržovat si tyto vzpomínky ze všech svých utrpení minulých životů, současného života, abych pokračovala ve své práci pomáhat ostatním. (Ano, Mistryně. Děkujeme Vám, Mistryně.) Je to pro mě velmi obtížné; někdy zápasím. Snažím se udržet všechny tyto útrpné vzpomínky, abych porozuměla tomu, že musím pokračovat v práci. Potlačuji porozumění, že tento svět je nic. Je to všechno iluze. (Ano, Mistryně.)
Takže, když půjdete nahoru do Nové duchovní říše, nebudete myslet na nic. Budete příliš zaneprázdněni užíváním si, tvořením. Je to jednoduše blažený život. Nic vás neruší, ani jediné slovo smutku nebo bolesti ve slovníku. (Páni.) Dokonce ani nemluvíte. Prostě víte všechno a jste jen bez přestání šťastní. Není tu nic, co by vás přimělo vzpomenout si na svět tady dole. A s veškerou vaší moudrostí tam nahoře, víte, že tady není nic. Není to vůbec nic. Jako nějaký prázdný prostor tady. (Ano, Mistryně.) A jako loutkové představení. (Ano, Mistryně. Páni.) Jak byste mohli chtít tady sedět v loutkovém divadle, a chtěli tady nadále zůstat nebo zachraňovat tu loutku? Ne, samozřejmě že ne. Lidé, kteří už jsou v Nové duchovní říši, oni nepomyslí na návrat do tohoto světa. Bylo by to velmi vzácné, kromě vysoce postaveného Mistra, nebo plně soucitného, a také velmi silného. V opačném případě většina obyčejných duší nepomyslí na návrat sem, protože se nikdo nechce vrátit do septiku, poté, co se z něho už dostali ven. To je jeden z příkladů. Další příklad je, jako když jdete do kina, podívat se na nějaký film v kině, a během sledování možná pláčete, smějete se nebo se zlobíte na některé postavy, a všechny vaše emoce nebo vaše koncentrace je na ten film, jako by to bylo skutečné, jako by se to dělo vám. Ale poté, co už jste se dodívali na film, a světla se rozsvítí a film skončil, víte to! Ještě před pár sekundami nebo před pár minutami jste byli stále naštvaní, dupali nohou nebo možná i křičeli kvůli nějaké scéně ve filmu, která vyprovokovala vaše emoce a vaše reakce. Ale po skončení filmu prostě jdete domů. Víte, že je to jen film bez ohledu na cokoli. I když jste do něho byli tolik zahloubáni během jeho sledování. Ale když film skončil, prostě jste šli domů, nebo jen vypnete váš počítač, pokud jste ho tam sledovali. Nebo pokud jste ho sledovali na televizní obrazovce, vypnete ji a víte, že je to jen hra. Netrvali byste na tom, abyste seděli na místě, kde jste byli v divadle a snažili se přijít na to, jak zachránit postavu ve filmu. Tak to je. Takže jen skutečně vysoce vyvinutí Svatí a Mistři se opravdu obětují, že sejdou dolů na tento svět, aby takto pomáhali všem bytostem. (Ano, Mistryně.) V pořádku.
( Mistryně, jaký je rozdíl mezi tím, jak je reinkarnace ovládána karmickými zákony Pána Třetí úrovně versus řídícími stroji? ) Řídící stroje nejsou ze Třetí úrovně. Bůh Třetí úrovně vytvořil tuto fyzickou doménu. (Ano, Mistryně.) Je tedy jejím vlastníkem. Nechce, aby jakákoli duše odešla. Proto se mnou tak tvrdě bojují. Dokonce se mi omluvili, že: „Nechceme Vám bránit, nechceme Vás trápit, ale musíme. Podívejte se na náš Stínový svět. Berete všechny duše nahoru, a co potom budeme dělat my?“ Opravdu. Řekli mi to omluvně se vší úctou. Řekla jsem: „Musíte to udělat. Je to všechno iluze a vy nutíte všechny bytosti trpět kvůli veškeré iluzi, kterou jste vytvořili. Už to více nechci dovolit. Musíte tedy odejít se mnou, jít nahoru do Nové duchovní říše, nebo už více neubližovat bytostem. Pak vám dovolím vládnout. A kterékoli duše tu stále chtějí zůstat s vámi, nechám je. Ale kterékoli duše se chtějí vrátit Domů nebo jít do mé Nové říše navždy si užívat, pak je prostě musíte nechat jít.“ Řekla jsem mu: „Nikoho nenutím. Je to všechno svobodná vůle.“ „Pokud se ke mně modlí, pomohu jim. To je vše. Pokud chtějí zůstat tady, nechám je. Je to jen tak, že vy je nutíte tolik trpět, tak nespravedlivě, mnohokrát, znovu a znovu. A vy a vaši bohové nižších říší a podřízení, jste vytvořili tolik problémů, mnoho pastí, mnoho triků, takže duše jsou uvězněny v těle a páchají zlo. A vy je pak potrestáte a ony pak nemohou nikam jít, a pak se znovu vracejí sem a tam, od tohoto života k dalšímu, a navždy recyklují v utrpení. To nemohu snášet!“ To jsem jim řekla.
A stroje, to je něco jiného. To bylo vytvořeno jinou planetou, (Ano.) technicky vyspělejší planetou než naše. A oni odhodili všechny, které nemají rádi, na naši planetu. (Ano.) A vytvořili všechny tyto řídící stroje, aby se tyto duše tyto bytosti, nemohly vrátit k nim domů, protože je pokládají za výtržníky. Tyto bytosti jsou možná inteligentnější nebo revolučnějšího typu, (Ano.) takže se jim nelíbí. Chtějí všechno jen černé nebo bílé. Nelíbí se jim žádný nový nápad, nový systém, cokoli nového. Je to také podobné naší planetě, nemyslíte? (Ano, Mistryně.) Proto zabili Ježíše, protože to bylo něco, o čem si mysleli, že bylo nové. A rovněž zabíjeli všechny Mistry, protože ničemu nerozuměli. Připadalo jim to jako nové ve srovnání se zavedeným náboženstvím. Takže Je prostě takto zabili. Je to podobné systému na těchto dalších planetách. Jsou vynikající v technologii, ale nemají duchovní poznání. Nemají tu touhu po lepším duchovním životě. (Ano, Mistryně.) Nemají vysoký morální standard. Jsou jen dobří v technologiích, to je vše. Takže tyto stroje jsou, aby kontrolovaly jejich lidi, které odvrhnou na planetu jako vězně. A potom, když tito lidé zemřou, nutí je znovu žít v jiném těle, protože oni mohou také vytvořit tělo. Nebo si mohou půjčit tělo od ostatních novorozenců a tak podobně. A pomalu, pomalu, se tito lidé také stali člověkem a zapomněli na všechno, odkud přišli. Ale někteří z nich si stále uchovávají polovinu paměti, takže mohou vytvářet lepší věci pro tuto planetu, a to díky vyspělejším technickým znalostem, které si někteří z nich stále zachovávají. (Ano, Mistryně.) Ale nemohou se nikdy dostat ven z této planety, kvůli všem těmto kontrolním strojům, a také vysílají některé jejich technické odborníky a stráže, jejich vlastní policii z vyšší planety. Střídavě sestupují dolů, aby kontrolovali. Proto se lidé nemohou dostat ven. Ale karma je ze systému Tří světů. Používají karmu, jako: „jak zaseješ, tak sklidíš“, k ovládání duší, takže tady budou navždy uvězněni, šťastní nebo smutní, bohatí nebo chudí, záleží na tom, co udělali. (Ano, Mistryně.)
A já jsem četla některé knihy buddhistické Tripitaky. Vypráví mnoho dalšího o Buddhových příbězích. Až budu mít čas, až budeme moci, pokud někdy budu mít čas, přečtu vám to. Slíbila jsem chlapcům, vašim bratrům, ale neudělala jsem to. Nevím, jestli vůbec budu mít. Už jsem přečetla celou, jednu z knih Tripitaky. A četla jsem i ostatní příběhy jiných náboženství, ale nevím, jestli bude čas, protože jsme zaneprázdněni. Ale aspoň jste tady po celou dobu. Jste ve svém pracovním prostředí, chráněni, a jste vždy připraveni, takže kdykoli můžeme uspořádat konferenci. (Ano, Mistryně. Děkujeme Vám, Mistryně.) Ale nemohu mít žádné konference s vašimi bratry a sestrami venku, protože právě teď jsou všichni uzamčeni. Nebo se vůbec nescházejí v žádném centru kvůli pandemii. (Pravda.) Takže, i když bych s nimi chtěla mluvit nebo oni by mi chtěli položit otázky, nemohou. Takže vy jste jejich mluvčími. Velmi dobře. (Děkujeme Vám.) Velmi dobře.
Jsem vůbec překvapená vašimi dnešními otázkami, jsou velmi dobré. Velmi nové. Není to obvyklý vzor. Velmi nové a velmi dobré. Dobře řečeno. Takže vysvětlila jsem dostatečně rozdíl mezi stroji a karmou? (Ano, myslím, že ano, Mistryně.) Dobře, dobře. Ale už jsem nahradila Boha Třetí úrovně. Víte, že? (Ano.) Takže je pro mě snazší pozvednout duše. Pokud by tam stále byl, dokonce i kající se lidé by se nedostali pryč. (Páni.) Ne! On to nedovolí, protože mi ukáže knihu karmy. (Ano.) A pokud je to jeho doména a jeho stvoření, pak může vyjednávat, může ovládat. (Ano.) Ale protože byl tak chamtivý. Kdyby mě jen nechal pracovat… A já hraju fér, prostě kdo mě naslouchá a chce jít nahoru, pak ho vezmu nahoru. Ale on byl chamtivý; nechtěl. Teď tedy ztratil všechno. Ztratil také svoji pozici. Chudák. Je mi líto, ale musela jsem. Nechci pracovat s těmito nespolupracujícími bytostmi. Příliš mi brání. A já nechci, aby lidé chodili sem a tam po celou dobu, trpěli v tomto iluzorním snu. Stejně jako mají pořád noční můry. Někdy noční můry, někdy trochu dobrý sen, ale v tomto světě je to všechno sen. (Ano, Mistryně.) Ale oni trpí. Stejně jako ve snu, v noční můře, trpíte stejně jako opravdově, že? (Ano.) Někteří lidé mají takové hrozné noční můry, dokonce se budí zpocení všude a stále se bojí, dny, týdny nebo měsíce. Nemohou dobře spát, nemohou dobře jíst, kvůli takové traumatizující noční můře, kterou mají. Na tomto světě, je to stejné. Je to jen sofistikovanější sen, více technicky vyspělejší sen, takže vypadá tak opravdově. A oni trpí – cítí to reálněji a déle – celý život.
