Jste svobodný jedinec, dítě Boha, bytost z Nebe. Musíte se za sebe rozhodnout, jak osvícen chcete být, a jak moc pro to chcete udělat, jak moc si chcete vzpomenout na své velké Já, místo každodenního otroctví, otroctví pro tento fyzický svět, a identifikování vaší velikosti s tímto fyzickým tělem.
Je to legrační, mému psu je nyní lépe. Včera v noci byli dva malí psi se mnou; střídají se. A obvykle má břicho velmi malé a hubené. I když sní nějaké občerstvení, ona jí jídlo a pak přijde nahoru, dám jí občerstvení a vodu, čistou vodu. A pokud je špinavá, vyměním. Musím je očistit, a poté umýt podlahu, atd. Včera v noci stále jedla, jedla, jakoby deset let neviděla jídlo. Normálně ona takhle nejí. Jí pomalu po jednom kousku. Včera vzala celou hromadu, všechno to padalo sem a tam, celá hromada jídla, a žvýkala, žvýkala, žvýkala a všechno jí to trčelo ven. Bylo to tak legrační. Smála jsem se. Řekla jsem: „Hm, co to děláš?“ Tak legrační, tak legrační. A pořád ještě chtěla jíst. Takže jsem se podívala na její bříško a řekla: „Ne, ne, ne, ne, ne! Nemůžeš zase jíst“ A také jsem se smála. Řekla jsem: „Cože? Máš takové bříško a ještě chceš jíst? Ach, ne! Zítra, ano?“ A pak s tím byla v pohodě. Ale opravdu, její břicho už bylo ploché. Zdálo se, že mezi žaludkem a žebry nebo zády, už neexistuje žádná křivka. Bylo to jako jeden kus, jako dort, všechno dohromady. A minulou noc chtěla stále jíst. Řekla jsem: „Co se s tebou děje?“ Člověče! Přestala jsem dávat, protože jsem už toho dala příliš; svačinky a pak veganské žvýkačky na zuby, už tak dvakrát, třikrát. Řekla jsem: „Už ne, prosím, už ne. Můžeš mít další škrabkání, škrabkání. Drbky, drbky, škráb, škráb. Máš toto, ale další jídlo už mít nemůžeš.“ S tím byla velmi spokojená. A pak byla šťastná, roztáhla všechny nohy a: „Dobře, lechtej mě, kdekoli chceš, kdekoli je to možné, to se mi líbí.“ Užívala si. Ale řekla jsem: „Nemám moc času, abych tě drbkala, takže ať tě jakkoli polechtám, už buď šťastná, za jakoukoli chvilku, co to dělám.“
Necítím se jako velmi dobrý opatrovník. Nemám čas s nimi chodit na procházky. Pouze asistenti s nimi chodí a krmí je, a berou je k lékařům, díky Bohu za to. Jinak myslím, že byste mě nikdy ani neviděli. Se sedmi psy je hodně práce. Jako děti. Neměla jsem děti a teď mám tohle. Och, velmi podobné, myslím. A oni ani nezestárnou. Nedospějí na teenagery nebo cokoli. Jsou navždy dětmi. Vždy se chtějí mazlit, chci to, chci tamto, chci být kolem, chci skočit na tvou postel, chci lechtat bříško, chci škrábat tu, chci poškrábat uši. Masíruj tady a tam, po celou dobu. Nikdy nemají dost. Jsem vždy unavená, ale oni nejsou nikdy unaveni. Jako děti. Jako děti, batolata, nikdy nejsou unavena. Nebo jako dvou, tříleté děti, nikdy nejsou unaveny.
Když mluvíme o mém psu Dobré Lásce, všem vám děkuji. Protože naposled, když jsme spolu mluvili, zmínila jsem svého psa. A jeden nebo dva z vás řekli: „Modlíme se za Vás, Mistryně.“ Řekla jsem: „Ale proč?“ A myslím, že tam byla sestra z Irska, irská blondýna, řekla mi: „Protože procházíte obtížným obdobím.“ A já jsem byla velmi dojata. Byla jsem tak dojata, že jsem vám zapomněla poděkovat. Takže jí dnes děkuji, děkuji vám všem, kdo mi pomohl se modlit za mého psa a za mě. Také mi nebylo dobře kvůli obavám, stresu. Když jste ve stresu, máte tu a tam taky bolesti, a říhá se vám, spaluje vám to cokoli, trubici. Teď je to mnohem lepší. A vy ani nevíte, že mája na vše jen buší, používá mého asistenta pro psy a další věci, aby mě obtěžoval, hodně, hodně. A pomocí taktiky strachu, taktiky nahánění hrůzy a všeho možného – dělá zvuky, podivné zvuky, neobvyklé zvuky v noci, rušící moji meditaci, všechny takové věci. Když máte potíže, zdá se, že přicházejí další potíže. Ale když jste šťastní, tak to není, jakože vám přichází více štěstí, ano? Proto v Âu Lạc nebo Vietnamu říkáme: „Štěstí nepřichází společně; jen potíže vždy přicházejí společně.“
Dost toho všeho! Pojďme se teď zabývat našimi záležitostmi. Pojďme myslet na práci. Tyto nejsou ty na čtení. Na čtení mám jiné. Jako by život nebyl dost komplikovaný. Musím mít dvoje, troje brýle: Jedny sluneční, druhé na ochranu, a jedny na čtení. To je dobré. Jeden chlapík si přišel koupit brýle. Řekl: „Slyšel jsem, že prodáváte brýle na čtení pro lidi, aby snadno četli, správně?“ Prodavač tedy řekl: „Ano, samozřejmě. Máme zde hodně brýlí na čtení. Které se vám líbí?“ Takže si jedny vybral a nasadil si je a pak si vybral knihu, a zkoušel číst. A řekl: „Jak to, že stále nemohu nic přečíst?“ Prodavač řekl: „Tato strana, pane, tato strana.“ A: „Pořád nemohu nic přečíst.“ Muž tedy řekl: „Možná neumíte vůbec číst?“ Zákazník tedy řekl: „Kdybych uměl číst, tak bych si nemusel kupovat brýle.“ Takže to nejsou brýle, jež vám pomáhají číst. Je to vaše schopnost číst.
Podobně, není to Buddha, kdo z vás dělá Buddhu. Jste to vy sami. Máte to uvnitř sebe, a vy musíte poznat, jak dostat toho Buddhu ven, aby pracoval pro vás. Já vám jen ukazuji jak, ale nemohu za vás meditovat. Nemohu být za vás osvícena. V opačném případě bych byla jen já osvícená a nikdo by nic nemusel dělat. Jste svobodný jedinec, dítě Boha, bytost z Nebe. Musíte se za sebe rozhodnout, jak osvícen chcete být, a jak moc pro to chcete udělat, jak moc si chcete vzpomenout na své velké Já, místo každodenního otroctví, otroctví pro tento fyzický svět, a identifikování vaší velikosti s tímto fyzickým tělem. Musíte si vzpomenout, že jste z Nebe. Musíte si vzpomenout, že jste vznešení. Musíte si pořád pamatovat, přestože tomu možná ani nevěříte. Protože jste tak zvyklí na své nízké fyzické já, že nemůžete ani uvěřit, že jste něčím více než pouze tohle fyzické tělo. Ale musíte si vzpomenout. Všichni Buddhové říkají, že máte uvnitř Buddhu. Všichni Mistři říkají, že máte Nebe, Boha uvnitř vás. Proč by vám lhali? Nesmíte zapomenout, že jste velcí, že jste Buddha. Nebo jste si možná ještě neuvědomili Buddhu, ale vy jste Buddha a budete Buddhou. Takoví, jací jste, musíte se rozpomenout. Věřte tomu nebo nevěřte, měli byste si to neustále pamatovat. Vím, že je to těžké, protože jste zaneprázdněni a jste tak zvyklí na to fyzické tělo, ale musíte si rozpomenout.
Pro mě, je to pravý opak. Musím si pamatovat, že jsem tady na světě a že musím dělat svou práci. Dnešního rána to bylo pro mě velmi těžké, velmi těžké pro mě, abych sem za vámi přišla. Kromě všech problémů, které jsem musela zařídit, moje auto se porouchalo. Pneumatika praskla, všude po dálnici. Je štěstí, že za námi nejelo rychle žádné auto.
Co to je, lásko? ( Chtěla jsem se jen zeptat, jaké to pro nás teď bude, když je mája pryč? Jaký je účinek, který… ) Už jsem vám to říkala. Budete se cítit lépe a lehčeji. ( S naší meditací a s námi. ) Ano, samozřejmě! Co myslíte? ( Bože můj Bože, miluji Vaše psy a je mi tak líto, že se stalo něco takového. Ale díky Vašemu psu, teď už víc nemáme máju a negativní energie. ) Ano, ale pak máme velkou odpovědnost. Teď už nemůžeme vinit nikoho jiného. ( Děkuji Vám. ) Nyní jste sami za sebe, takže musíte být opatrní, jak mluvíte, jak jednáte, jak myslíte. Jste Buddha, ale zapomněli jste. Zapomněli jste, že jste dítě Boží. Takže teď musíte tvrdě pracovat, abyste na to pamatovali. Mája se vám snažil bránit, ale vy jste teď volnější, takže si musíte rozpomenout a tvrdě pracovat. Nyní pro vás bude možná rychlejší, si uvědomit své Já než dříve.
A pro lidi venku je snazší navzájem spolu vycházet, mluvit o míru. A navzájem si nyní více a více pomáhají. Sledujte Supreme Master TV, nyní uvidíte mnohem více pozitivních zpráv. A v Americe říkají, že 49% populace Američanů nejí žádné maso, nebo že pijí veganské mléko. Rostlinné mléko, například mandlové mléko, rýžové mléko, ovesné, všechny druhy mléka. Ořechové mléko. Čtyřicet devět procent Američanů to dělá. Provedli výzkum a oni to dělají. A 70% už buď nejí maso nebo živočišné produkty, nebo to teď pomalu opouští. To je velmi velký, velký, velký počin. Dobrá. Toto je nový příběh.
Nikdy nesmíte zapomenout, i když je to těžké, i když nemůžete uvěřit, že jste Buddha, že jste Velcí Svatí, měli byste si pamatovat, co jsem vám řekla. Pokud mi nevěříte, věřte Ježíšovi. Ježíš řekl: „Co dělám já, vy můžete udělat lépe.“ a „Vy jste děti Boha a Duch Svatý přebývá ve vás.“ Takže věřte Ježíšovi. A Buddha řekl: „Já jsem už dosáhl Buddhovství a vy dosáhnete. Jste budoucí Buddha.“ Takže věřte v tyto Velké Bytosti. Všichni Mistři říkají, že jste Boží děti. Nikdo neřekl, že jsme děti ďábla, takže si to musíte pamatovat. A pokud jsme děti Boha, to znamená, že jsme alespoň podobní Bohu. Pokud ne venku, pak uvnitř. Venku je jen nějaká povaha, vy jste se s ní narodili, nebo zdědili od rodičů, nebo okolností, nebo zázemí nebo vzdělání. Uvnitř jste čistí. Vy jste Bůh. Jste bohyně a bohové, božstva. Jste Svatí a vy jste Buddhové, Bódhisattvové.
V jednom příběhu jsem někde četla o muži, který se zrovna procházel někde v lese, a uviděl velké orlí vejce. A tak ho vzal domů a dal ho společně s kuřecími vejci, a pak matka slepice ho také vyseděla, vyseděla je všechny společně. A když přišel čas, všechna kuřata se vyklubala, orel se také vyklubal. Všichni se vyklubali společně. A orel žil s kuřaty, samozřejmě, jedl to, co jedla kuřata, chodil jako kuřata, mluvil jako kuřata, a utíkal jako kuřata. A jednoho dne, orel již velmi zestárl. A pak jednoho dne, vzhlédl na oblohu, uviděl nějaké orly, skutečné orly létající po obloze. A zeptal se kuřete, staršího kuřete, které bylo znalejší. „Kdo jsou tito?“ A starší kuře řeklo: „To jsou orli. Jsou to králové ptáků. Jsou majestátní. Létají na obloze. Přelétají z jedné hory na druhou. Jí z čistého jídla a pijí z nejčistších potoků. A kdo jsme my? Jsme jen kuřata. Nemůžeme létat. Jen se loudáme po zemi; jíme, cokoli nám bylo dáno na zem.“ Takže starší orel to také přijal. Celý život byl kuřetem. Takže teď si pomyslel: „Ach jo, samozřejmě, že jsme kuřata.“ A dále žil svůj život jako kuře, takhle, dokud nezemřel. Nečekejte, až zestárnete, a podíváte se na oblohu a uvidíte všude létat všechny ty neviditelné orly, nebo jiné zasvěcené, jak prolétli ve vaší blízkosti. Nečekejte. Dobře meditujte. Tvrdě pracujte na svém vysvobození.
Už jste svobodná duše, jen to musíte poznat. Musíte to vědět. Stejně jako když se narodíte jako princ, jste malý. Všichni říkají, že jste princ, ale vy nevíte, co znamená princ. Stále byste si měli pamatovat, že vám řekli, že jste princ. A pak později vyrostete, víte, co je princ. Podobně, právě teď jste nově zasvěcen, moc si nepamatujete. Moc tomu nerozumíte, ale vyrostete v knížecí vznešenost a majestátnost.
Monačané by to měli znát. Když byl princ Albert malý, pravděpodobně nerozuměl tomu, co to znamená, být princem. A teď je králem. Než se stal králem, dobře věděl, že je princem. Ale když byl malý, on to nevěděl. Máte šanci ho někdy vidět? Ne, co? Jen z dálky. Ale jsou v Monaku, mohou se podívat. (Ano, je to možné.) Zpovzdálí, že? Vím. Vím. Vím. Zpovzdálí. Dobrá, nevadí. Je to v pořádku, jen se dotazuji. Pokud ho uvidíte, pozdravujte ho ode mne. (On bude vědět, možná ho uvidí.) Och, ano, zapomněla jsem. Řeknu mu to. Řekněte mu, že ho pozdravuji. Svět je malý. On pro mě dříve pracoval, se mnou a pomáhal mi, postarat se o to, na co jsem si zrovna nevzpomněla, řízení, umývání hrnců a pánví, a s jídlem, jo, jíst moje jídlo. A pak jsem se chtěla naučit létat vrtulníkem, chtěla jsem. Ale pak jsem musela odjet, a pak jsem se to učila později v jiné zemi. Naučila jsem se, létala jsem, uměla jsem, jenže jsem nemohla pokračovat. Protože musíte vynaložit hodně úsilí, abyste si udrželi licenci. Čím starší jste, tím více testů, krevní test, oční test, ušní test, test nosu, test brady, test vlasů, jakýkoli test. A musíte často létat, abyste splnili hodiny požadované k tomu, abyste mohli být nadále pilotem. Nejen fyzickou zdatnost, ale také potřebují letové hodiny. Minimální požadavek na zachování letové licence. Je to ve vašem zájmu, protože když nelétáte, zapomenete, zapomenete, na co které tlačítko je. A místo toho, abyste vzlétli nahoru, narazíte do stromu, pak to není dobré.
Létání není jako řízení auta. Při řízení můžete auto okamžitě zastavit na chodníku nebo kdekoli, odpočinout si, nebo se zeptat na směr. Tam vám ptáci nic neřeknou. Neví, kam chcete letět, oni nevědí, co znamená Monako, aby vám řekli, kterým směrem. Létání je jiné, úplně jiný příběh. Ale moc jsem si to užila, moc se mi to líbilo. Přála bych si, abych mohla pokračovat, ale byla jsem příliš zaneprázdněna. Je to zábavné. Je zábavné, když vidíte pilota, jak umí převrátit letadlo, a žaludek vám jde do nosu; je to takový pocit. A v té době si jistě vzpomenete na Boha. Má to dobrou stránku. Alespoň vyděláte nějaké body, v některých momentech si vzpomenete na Boha. Když uvidíte někdy na obloze letadlo nebo vrtulník, jak manévrují, aby předvedli představení, vypadá to velmi zábavně. Ale když v tom sedíte, zvláště, když jste pouze pomocný pilot, nepilotujete, a on si dělá s vaším žaludkem, co chce. A vy ani nevíte, kam patří vaše srdce. V té chvíli je dobré si vzpomenout na Mistryni nebo Boha nebo anděly, na kohokoli můžete.
