Příběh Mahākāśyapy (vegan), 6. část z 10

Tímto chci poděkovat Mahākāśyapovi za to, že ke mně byl tak laskav. V dřívějších životech jsme byli přátelé a byli jsme k sobě dobří, kompatibilní. Děkuji Vám za relikvie Buddhy. Děkuji Vám za misku, za misku na almužnu, za misku pro mnicha k prošení o almužnu. […] Ale v naší době by měl Mahākāśyapa rozumět, Buddha také chápe, že je velmi obtížné jít ven a prosit o almužnu, zvláště pro ženu, a já už nejsem tak mladá, doma tedy jím jen jedno jídlo denně, a musím v domě udělat tolik úkolů, uvnitř i venku. Když tedy budu stále chodit ven a prosit o almužnu a vracet se, myslím, že by to pro mě nebylo vhodné, i když bych ten svobodný život velmi, velmi, velmi milovala!!!

Dokonce jíst jen jedno jídlo – vařit a umývat – už teď cítím, že je to pro mě hodně práce. A musíte uklízet dům, musíte mýt podlahu, prát přikrývky a oblečení, a pak, po vaření umýt nádobí a umýt kuchyň a příbory a vše ostatní; Mám pocit, že už je to moc, moc práce. Kéž by mi Bůh dovolil být znovu breathariánkou. Je to pohodlnější, ale stejně, nemohu. Nemám to dovoleno. Stále mě velmi mrzí, že nemohu být breathariánkou, protože to bylo tak dobré, když jsem byla breathariánka. Měla jsem pocit, jako bych šla na oblaku. Takový pocit lehkosti. Bezstarostný pocit se vším, dokonce nebyl nikdo zapojen. Nic, čeho byste se měli obávat. Ničeho se nebojíte. Protože nic nemáte. A dokonce když nejíte, nepijete, opravdu se nemáte čeho bát; nemáte co ztratit. Byl to naprosto velmi, velmi, velmi krásný pocit.

A teď, i když jím jednou denně, často také nic nemá chuť. Někdy pociťuji malou chuť k jídlu nebo dokonce hlad, ale málokdy jídlo chutná dobře. Možná proto, že když si vaříte pro sebe, nechutná to moc dobře. Pokud vám vaří někdo jiný, pak to možná chutná dobře.

Pamatuji si, že jsem milovala jídlo; Dříve jsem jídlo tolik milovala. Vždy jsem měla ve své malé kuchyni jakousi malou párty. Měla jsem pár šéfkuchařů a kuchařů, kteří mi vařili, tak jsem je požádala, aby hodně vařili, a zvala jsem dělníky v ášramu, nějaké mnichy či nějaké jeptišky. Ne všechny – ty, kteří mi přišli pomoct opravit dům nebo opravit auto, nebo někteří mi pomohli vyčistit golfový vozík nebo uklízet můj dvůr, něco takového – tedy mnichy či jeptišky, pozvala jsem je. Střídali se, takže to bylo velmi dobré. A když jsem jedla s někým jiným, chutnalo to tak dobře, tak dobře, tak chutné. Pak jsem stále hodně jedla.

Ale pak, později jsem raději jedla jednou denně, a méně a méně, protože i když chcete, neměli byste tolik jíst – chci říct já, ne vy. Prosím, dělejte se svým životem, co chcete; je to váš život. Pokud nikomu neubližujete a pokud jste vegani, už jsem šťastná. Ale když se chcete pokusit mít méně a méně bolesti – neviditelné bolesti, dokonce od rostlin, stromů nebo květin ve vašem domě – pak to můžete zkoušet po troškách, dokud si na to nezvyknete. Abyste viděli, zda vaše tělo přijme nový zvyk. Neutněte všechno najednou, jako jsem to udělala já, když jsem se stala breathariánkou; možná byste si způsobili potíže. Já jsem si potíže nezpůsobila; byla jsem tehdy mladší a zdravá. Hodně jsem v tom chrámu pracovala, každý den jsem uklízela, myla, pro všechny vařila. A pomáhala psát články pro opata a přepisovala jeho řeč na papír. Měl časopis nebo tak něco.

Předtím jsem se setkala s jeptiškou, která pila jen vodu, povídala jsem vám to, v Miaoli – ne tam, kde žijeme, ale nedaleko ve stejné oblasti zvané Miaoli. Moje srdce od té doby touží být alespoň wateriánkou nebo breathariánkou, ale nějak jsem nemohla. Protože vám musím říct pravdu: Milovala jsem jídlo! Vzpomínám si, kdysi dávno mi Buddha řekl, že se stal Buddhou dříve než já, protože příliš miluji jídlo a hodně jím! Stále to dělám, i když ne tolik jako dříve. Obvykle, dříve jsem bydlela s lidmi, nebo ve chrámu, přišlo hodně lidí a společně jedli, takže máte ještě větší chuť k jídlu. A také, když jsem byla v Hsihu na Tchaj-wanu (Formose), pozvala jsem lidi, aby přišli a jedli se mnou. Takže, čím je s vámi více lidí, tím máte větší chuť k jídlu a tím víc jíte.

Někdy jsem se nemohla vrátit do starých, krásných šatů, které mi předtím udělali. Protože většinou, když jdu na veřejnost, musím nosit oblečení, které jsem navrhla, nebo které navrhli v různých firmách, aby se to prodalo – jako bych byla modelkou. Ale nemám za to žádný plat. Nebuďte závistiví. Nevěděla jsem, že být Mistryní, dokonce musíte zpívat a tančit. Musela jsem dělat mnoho věcí, a stále musím. Například, většina lidí, kteří vědí o mých návrzích nebo o mých špercích, milují je. Takže je stejně musím ukázat.

Možná se divíte, proč neobhajuji jedno jídlo denně, nebo askezi, když to sama dělám. Dělám to z jiného důvodu. Řekla jsem Nebi, pokud budu jíst jednou denně – zatímco bych obvykle jedla třikrát denně – tak jakákoli jídla, která nesním, mohou být dány jiným duším. A i když se s těmi hladovými lidmi nebo možná hladovými duchy nesetkáte, pokud máte v mysli rezervu, tak jim jídlo půjde v jiné roznášce. Nemusí nutně vidět, že se s nimi dělím o jídlo, ale dostanou ho kvůli slibu.

Ale já se vám jen snažím klást na srdce: „Netrestejte své tělo.“ Jedno jídlo denně vás neosvobodí ani neosvítí. Protože přenos musí být osvíceným Mistrem. Například svíčka – předá světlo další svíčce, a obě se takhle rozzáří. Ale bez této zapálené svíčky druhá svíčka nebude svítit; někde musí být jiný ohnivý nástroj, jako je svíčka, oheň, zapalovač či dokonce hořící plyn na sporáku.

Teď, Mahākāśyapa, již byl asketou – tak duchovní. Něco se naučil s jinými Mistry před Buddhou. Jak to, že stále musel najít Buddhu, aby si v krátké době uvědomil Své svaté postavení Arahanta? Proč to musel udělat? Protože On ví, že musíte mít Průvodce; musíte mít Experta; musíte mít tohoto Mistra, Který vám přenese Způsob s Energií Mistra k němu připojenou, alespoň na začátku, pomůže vám vrátit se zpět do vnitřní úrovně, kam patříte. A pak pomalu jdete z vnitřní úrovně Domů.

Pokud nemáte Mistra, žijícího Mistra, žijícího Učitele, pak bez ohledu na to, co děláte, můžete říci, že 99 % toho není plodné. I když můžete dosáhnout nějaké meditativní síly jako věštec, nebo nějaké jógínské síly či tak něco, není to úplné osvobození, není to Buddhovství. Znovu se narodíte na Zemi a pak Bůh ví, jestli ještě dokážete dál ovládat svůj život ve ctnosti, morálce a kráse, nebo ne. Bez skutečného přenosu Vnitřní Síly vám, aby otevřela vaši vlastní sílu, je velmi malá šance, že byste se sami mohli osvítit a dosáhnout osvobození – nebo když se naučíte nějakou jinou metodu, která není vhodná, není Vrcholná.

A poté, když Mahākāśyapa poslal pro Svou manželku, Ona přišla, studovala s Buddhou, a zakrátko se také stala Arahantem. To už znamená „Svatá“. Během Buddhova času, někdy Buddha s někým jen hovořil, nebo přišli a mluvili s Ním, a Buddha mu/jí vysvětlil, vysvětlil mu/jí Pravdu, a pak byl ten člověk osvícen a dosáhl určité úrovně po setkání se s Buddhou a hovoru s Ním. To není kvůli Buddhově řeči nebo hlasu, je to kvůli Síle, která z nich vyzařuje, a/nebo také kvůli tomu, že Buddha toho člověka naučí metodu aby praktikoval. Možná Metodu vnitřního Nebeského Světla a Zvuku, způsob, jakým praktikujete.

Není to tak, že můžete jen opakovat nebo se učit od někoho jiného, z druhé nebo třetí ruky od Buddhy – to znamená vytvořené z Buddhova učení – a pak můžete být osvíceni. Musí to být žijící Učitel. A mnoho dalších mnichů také, například Ánanda a další osoby – museli být pod Buddhovým milosrdným Vedením, s obrovskou Mocí zevnitř Samého Buddhy.

Photo Caption: Hurá! Další krásný den. Díky Bohu za slunce!

Stáhnout fotografii