Příběh Mahākāśyapy (vegan), 4. část z 10

Co vám ještě chci říct? Stále něco vyprávím a skáčeme z jedné věci na druhou.

Mahākāśyapa se nikdy nechtěl oženit. Ale Jeho rodiče samozřejmě chtěli, aby se oženil, protože je syn a zdědí všechno jejich podnikání, jejich majetek, a budou od Něho mít děti, a tak dále. Takže na Něho opravdu neustále tlačili, aby se oženil, ale On říkal, že nechce. A oni na Něho dál tlačili. Takže jednoho dne požádal jednoho velmi slavného, velmi dobrého sochaře, který dělá sochy, aby pro Něho vytvořil sochu té nejkrásnější ženy, jakou si jen dokážete představit. A pak ji přinesl domů. Řekl: „Rodiče, jestli chcete, abych se oženil, tak tohle je ten typ dívky – se ctnostmi, se srdcem, která se chce také věnovat duchovnímu praktikování – pak si ji vezmu.“

Pro rodiče bylo těžké najít tak krásnou dívku; ani nevěděli kde. A On pak řekl dobře, ať Ho tedy nechají odejít z domova, aby žebral o almužnu kdekoli po světě, aspoň kdekoli v zemi, aby jim takovou ženu našel. A tak Ho rodiče kvůli vyhlídce na to, že se ožení, nechali odejít. Takže, i když byl tehdy velmi mladý, už měl tuto mentalitu mnicha, ducha mnicha, srdce mnicha. A tak odešel, opustil rodinu, nic si nevzal a s žebráckou miskou chodil pro almužnu a putoval z jednoho místa do druhého, s tou záminkou, jen aby našel duchovního Učitele, který by byl hoden Ho učit. Byl také velmi inteligentní. Znal mnoho věcí, všemu se naučil, a byl v mnoha ohledech dokonalý. Proto Ho také mnozí učitelé už více nemohli dál učit.

Ale osud tomu chtěl, že rodiče nějakým způsobem měli přítele, který našel tak krásnou dívku, která vypadala přesně jako socha, kterou vytvořil, i když se s Ní nikdy předtím nesetkal. A tak se musel oženit. A ta dívka, se kterou rodiče chtěli, aby se oženil, měla také podobného ducha jako On – nechtěla se vdávat, chtěla jen najít nějakého Mistra a duchovně praktikovat. Takže byla tak nějak velmi smutná, velmi smutná, že se musela vdávat, protože Její rodiče byli tak horliví, aby Ji provdali, protože Jeho rodina byla velmi, velmi bohatá a On byl také hezký, vzdělaný, ctnostný, jemný, milý a tak dále. Takže se s rodiči nemohla dohadovat.

Za starých časů, cokoli vám rodiče řekli, prostě jste museli poslechnout. Obzvláště v případě manželství, vám vybrali partnera. Vybrali vám manžela, manželku, a vy jste nemohli říct ne. Většinou se ale radili se svým astrologem, aby zjistili, zda jsou oba duchem kompatibilní, mají rádi téměř stejné věci, a mají podobné rodinné dědictví nebo bohatství. V opačném případě by mohl nastat konflikt. A ptají se astrologů, zda jsou děti kompatibilní, zda budou v pořádku, nebo ne. Ptají se na spoustu dalších věcí, aby se ujistili, než se jejich děti vezmou – jestli ta rodina má peníze a tak. V opačném případě, pokud se jedná o chudou rodinu, prostě to udělají (sjednají sňatek). Většinou je jim to možná jedno. Nemohou si toho moc dovolit.

Nyní, Oba se vzali. Samozřejmě, předtím se ale neznali. A Mahākāśyapa nechtěl s manželkou nic mít. A tak večer ta dívka plakala. Po svatební noci, plakala. A pak se Jí Mahākāśyapa zeptal na důvod. Nejdříve to nechtěla říct, protože nemohla uvěřit, že má tak dobrého manžela, jako je Mahākāśyapa. Ale nakonec, poté, co se [Ho] mnohokrát zeptala, Mu řekla, že nechce mít žádný fyzický kontakt s žádným mužem. Nechce být vdaná. Je to jen proto, že Její rodiče Ji do tohoto manželství donutili, a teď bude zničená a odsouzená být manželkou.

Byl tedy tak šťastný, když Ji slyšel říkat, že chce pouze duchovně praktikovat, chce najít skutečného Mistra. Vůbec nechtěla žádnou světskou, fyzickou věc. A pak Jí také sdělil Svůj ideál. A tak spolu mluvili, vyměňovali si názory. Oba byli velmi, velmi šťastní. A tak se rozhodli, že zůstanou spolu, bez problémů, a budou si navzájem pomáhat, aby nějak našli Mistra. Kdo najde první, řekne to tomu druhému – náhodou, nebo na základě nějaké zprávy, nebo doporučení jiné osoby. Tak tedy spolu nespali. Měli dvě postele, spali ve dvou oddělených prostorách.

Dokud na to nepřišli Jejich rodiče; těm se to nelíbilo. Takže pak měli jen jednu postel. Byli nuceni spát v jedné posteli. Tehdy ale našli řešení: Jeden spal a ten druhý se procházel nebo seděl v meditaci v jiném rohu na podlaze. A střídali se v tom. Proto nikdy nemuseli spát spolu, dotýkat se jeden druhého v posteli. Takové měli manželství.

Vzpomínám si, před mnoha lety jsem četla příběh o páru – ne z duchovních důvodů, ale kvůli sázce – který spolu spal, ale nikdy neměli žádný fyzický kontakt po pět let. Pak tu sázku vyhráli. Jejich přátelé se s nimi chtěli vsadit, protože oni byli krásní a pohlední. Tak se vsadili, že to nedokáží udělat, ale dokázali, ve vší počestnosti. A měli kamery a to všechno, aby to prokázali. Takže nakonec z té sázky získali spoustu peněz, a mohli si dovolit koupit dobré věci nebo si koupili nový dům.

To se může stát, když máte odhodlání v své hlavě, když to děláte za nějakým účelem. Vezmete se za nějakým účelem, ale ne proto, abyste měli tuto intimní, fyzickou sounáležitost. Je to možné. Tak se také mnozí mniši stávají celibátní. Protože se také cvičí; používají sílu své mysli, aby ovládli své nutkání, svou hormonální touhu. Mniši a mnišky to dělají. Pokud žijete v komunitě pouze s muži, pokud nejste typ homosexuála nebo bisexuál nebo něco podobného, pak je v pořádku žít společně. Nikdo nic nepocítí. Proto jedním z buddhistických přikázání, zásad, je, že se vás ptají, zda jste normální člověk, nebo máte sklony ke stejnému pohlaví nebo k oběma pohlavím a podobně, než vás přijmou do mnišské nebo jeptišské komunity, abyste složili slib.

Už jsem vám to říkala. A pokud žijete společně jenom se ženami, mnišky společně, tak se myslím, moc nestýkáte s lidmi zvenčí, leda na nějakou nezbytně krátkou dobu. Pak s tím pravděpodobně nebudete mít žádný problém. Žádný problém – prostě se zaměstnáte. Čtete sútry, čtete Bibli, čtete nejrůznější svaté příběhy, děláte charitativní práci – pak už vůbec nebudete mít čas na fyzické touhy. A totéž platí pro mnichy. Ledaže se to někdy stane přirozeně, kvůli příliš mnoho hormonům v jejich snu nebo v jejich spánku. Ale to není jejich vina, a nepočítá se to jako porušení přikázání.

S mým kašlem si nedělejte starosti. Bude to v pořádku. Král karmy mi řekl, že ten kašel je způsoben mým zásahem do karmy některých lidí v Rusku. Někteří z ruských bojových vojáků byli propuštěni, vrátili se domů a obtěžovali nebo zabíjeli jiné – jiné Rusy, kteří s nimi neměli nic společného; prostě k tomu mají sklony, nebo to byli předtím kriminálníci ve vězení, a ruská vláda z nich udělala vojáky na bojišti. A když se vrátili domů, tak prostě dělají stejné věci jako předtím. A já jsem zasáhla do jejich určité karmy, a proto také trpím navíc – abych zabránila jejich zločinným činům a pomohla jejich obětem… Udělali jsme mnoho pro Rusy a Ukrajinu (Ureign), ale stále se to ještě nedá zastavit; pravděpodobně to chce ještě nějaký čas. Obě strany těžce ztrácejí, ale stále se nemohou vzdát.

Je to hrozné, tenhle svět. Někdy mám sama pocit, že to utrpení lidí, zvířecích lidí, stromů, rostlin, hmyzu a všeho neunesu. Dokonce i rybích lidí a malých tvorů. Hlemýždí lidé – narodí se, jsou na zahradě nebo na ulici a lidé chodí a šlapou po nich. Och, Bože! Představte si, jak se všechny ty ulity zabodávají do jejich citlivého, měkkého těla. Hrozné. Mají tu ulitu, protože se potřebují chránit, když se jim ale pak vmáčkne do těla, och, to je hrozné. Všechno na tomhle světě mě bolí. Nevím, jak jsem to doteď dokázala snést. Prostě se snažím zapomenout a prosím Nebesa, aby jim požehnala, aby je pozvedla, aby je vysvobodila z jejich bídného osudu. Takže za vše, co uděláte pro druhé, mějte na paměti, ponesete karmu. Není možné, abyste někomu pomohli a byli bez karmy. Tak to není. Nějakým způsobem budete muset nějakou nést.

Photo Caption: Nevěřte tomuto hrubému počátečnímu vzhledu, brzy budeme krásné a prospěšné!

Stáhnout fotografii