Hriechy, ktoré nemôžu byť absorbované silou lásky a odpustenia, 3. časť z 3

A my Tě neobviňujeme, můj Pane, my se jen modlíme. Proto Tě prosím, pochop, že tento svět není pro nikoho snadný. Je snadnější být pokoušen a dělat špatné věci než být povznesen a vzpomínat na Tvé jméno. To je prostě systém tohoto světa, který táhne lidi dolů, a oni sotva mohou vstát, když jsou na dně. […]

Pro ně (lidi) je velmi těžké se probudit a vzpomenout si na Tebe. Celá ta desetiletí se usilovně snažím jim to připomínat, dělám, co mohu. Ale cítím se tak frustrovaná. Tolikrát se cítím bezmocná. Mám pocit, že tento svět se čím dál víc podobá peklu. Některé části jsou peklem už teď. Nevím, jak mi můžeš tolik žehnat, abych se nezhroutila z toho všeho utrpení, jehož jsem svědkem, abych se nezhroutila ze vší té bolesti, kterou cítím od lidí, zvířecích lidí, stromů a tak dále, jako by jejich bolesti byly moje! Děkuji Ti za to – za to, že mě držíš silnou, alespoň částečně silnou, psychicky i fyzicky.

Ale mnoho lidí to nezvládá, můj Pane. Zabíjejí se navzájem nebo upadají do depresí a musí užívat alkohol a drogy, aby zapomněli. Ale čím více je užívají, tím více slábnou, neschopni se postavit na nohy a bránit se všemožným útokům. Protože, kamkoli se podívají, většinou je to jen utrpení, bolest a smutek. A teď máme spoustu problémů: katastrofy a oteplování klimatu, [sluneční] erupce, [sluneční] bouře – nejen větrné nebo dešťové, ale i [sluneční] bouře. Už tolik věcí ohrožuje naše přežití na této planetě. Víš to velmi dobře. Černý anděl není příliš milosrdný ke všem bytostem na této planetě, protože celé lidstvo více či méně udělalo něco špatného. Jen někteří z nich se obracejí, činí pokání a snaží se své špatné skutky napravit díky Milosti, kterou jim uděluješ.

Prosím, použij Svou moc, abys je probudil, aby nebyli navždy ztraceni. Protože tentokrát jim nebude odpuštěno tak snadno, protože se v záznamech jejich existence hromadí špatná karma, špatné hříchy život za životem. A my Tě neobviňujeme, můj Pane, my se jen modlíme. Proto Tě prosím, pochop, že tento svět není pro nikoho snadný. Je snadnější být pokoušen a dělat špatné věci než být povznesen a vzpomínat na Tvé jméno. To je prostě systém tohoto světa, který táhne lidi dolů, a oni sotva mohou vstát, když jsou na dně. A i když se postaví, jsou prostě skoro jako zombie.

Nemají moc času na to, aby příliš přemýšleli. Jsou prostě tak zaneprázdnění prací, a když přijdou domů, musí se postarat o nákupy, praní, děti, seniory a o nemocné lidi. A jedí špatné věci, například ty věci ze zvířecích lidí. Tím pádem jsou neustále nemocní. Musí chodit k lékaři, do nemocnice a snášet také spoustu utrpení. Na všechno, co mají, musí pracovat v potu, slzách a dokonce i v krvi. Tento život je tak trestá, že i když jsou nemocní, nemohou se zastavit, aby si odpočinuli. Pracují tak tvrdě, a ještě se někdy stane, že o všechno přijdou a stanou se z nich bezdomovci. I když mají domov, nemají peníze na to, aby si zaplatili minimální pohodlí, aby jim bylo teplo, aby se oni a jejich děti cítili pohodlně a měly co jíst, nebo třeba aby chodily do školy. Tento život není Nebe, můj Pane. Duše, které sem přišly, jsou utlačovány, otravovány a klamány, aby už nebyly schopny myslet. Dokonce ztrácejí víru v Nebesa a pak se nebojí pekla, protože nic z toho neznají.

A nikdo v Nebi nepochopí bolest a smutek, Kterým lidstvo musí procházet, a to nemluvím o zvířecích lidech, kteří byli připoutáni na řetězy, zavřeni v tak velmi malých kotcích, že se nemohli ani otočit za celý den, celou noc, celý své životy, dokud je nezavraždí v nějakém temném koutě světa v tolika bolestech a zármutku. Tento svět není pro žádnou duši snadným místem k přežití, můj Pane. Prosím, prosím zamysli se ještě jednou a dej jim šanci se probudit. Prosím, použij všech Svých sil, Svých prostředků, abys je probudil. Použij mě jakýmkoli způsobem, jakým můžeš. Zabij mě, pokud jim to pomůže se probudit. Jeden člověk zemře, mnoho lidí přežije – na tom nezáleží, můj Pane. Můžeš mě zničit, rozptýlit všude mou duši, jako bych byla jedním z těch hříšníků, které čeká takový děsivý úděl – navždy být ztracen, pokud to pomůže všem bytostem, aby byly ušetřeny utrpení a byly osvobozeny, aby se vrátily Domů! Když budou trpět ony, jak se mám těšit já!?

Tento svět není ráj, můj Pane. Pamatuj na to, prosím. Duše nevěděly, co je čeká, dokud sem nepřišly. A jakmile sem sestoupily, je pro ně těžké se vrátit kvůli tolika nástrahám, tolika léčkám, tolika pokušením, tolika požadavkům, o nichž nevěděly, že v Nebesích existují. Nevěděli, jak na to; stále nevědí, jak na ně reagovat. I když si na zlomek vteřiny vzpomenou na Tebe, mnoho jiných věcí tuto myšlenku přehluší a utopí, vtáhne je do zmatků a otupělosti, opět do nevědomosti.

Nemám více slov, abych se k Tobě modlila. A já se k Tobě modlím, uctívám Tě každý den. Ty to víš. Ale mé srdce se nemůže uzdravit, i když znám Tvé požehnání, cítím Tvou lásku a jsem za ni tak vděčná. Ale mé srdce se nemůže cítit šťastné, protože celý svět není šťastný, a většina z nich bude krutě potrestána v pekle nebo rozptýlena po celém vesmíru a už se nikdy neshledají celí v jednom kuse. Nikdy nebudou moci mluvit tak, jako mluvím já s Tebou. Nikdy nebudou schopni se k Tobě ani modlit. Nikdy už nebudou moci ochutnat žádné dobré jídlo, dýchat dobrý vzduch, jít si zaplavat nebo si užít nějaký prostý fyzický požitek na této planetě nebo kdekoli jinde ve vesmíru po nekonečně dlouhou dobu. Navždy ztraceni, naříkajíc rozptýleni všude kolem. A pak se i jejich shromažďování stane zbytečným. Jako kameny, jako oblázky – cokoli, jen ne řádná živá bytost, jako jsou zdejší lidé a zvířecí lidé nebo dokonce stromy.

Drahý všemohoucí Bože, který všechno víš, nevím, proč tolik mluvím. Je to jen proto, abych Ti to řekla doufajíc, že mě vyslechneš a pomůžeš lidstvu, prosím. Prosím, neodvracej od nich Svou hlavu. Tahle doba se zdá být věčná, ale jednou skončí. Nevím, jak to lidstvu dokázat, aby Ti naslouchali, aby Tě uctívali, činili k Tobě pokání a stali se opět dobrými dětmi, jako když se narodili z Tvé Milosti v Nebi.

Mluvím k Tobě, protože nemám s kým mluvit. Už jsou to čtyři roky, co jsem v izolaci. Jsem tu sama v tomto studiovém životním stylu. Víš, jeden pokoj, jedna kuchyň, jedna umývárna. To je vlastně všechno, co potřebuji. Je to mnohem lepší než u mnoha lidí, kteří nemají domov, kteří žijí na ulici, v nějaké strašné horké poušti nebo zmrzlé zemi jako uprchlíci s nějakým igelitem nad hlavami a jedí, co si vyžebrají, co jim kdo podá. Nemají kam jít; žádný domov; nemají moc naděje na zítřek.

Jsem vždycky vděčná za všechno, co mi dáváš, můj Pane, vždycky vděčná. Ve skutečnosti toho moc nepotřebuji. Ale když si pomyslím, že tahle krásná planeta se stane hlušinou, prachem, že už nebude, to mě opravdu bolí u srdce. Jen vidět tu vizi, že tahle krásná planeta už není, že navždy odešla takovým způsobem. Nikdo to nemůže unést, nikdo to nemůže unést! Protože celé lidstvo nebo většina lidstva bude mít příliš mnoho utrpení, až opustí tuto planetu, protože už žádná planeta nebude. Když na to jen pomyslím, tak velmi mě to bolí.

I když vidím Nebe, cítím Tvou Lásku a Požehnání, ale nespočetné bytosti necítí. Ach, můj Bože. Mohu ještě něco udělat? Prosím, změň tento systém. Prosím, odpusť. Prosím, probuď lidi. Prosím. Prosím, nenech je jen tak odejít. Jsou to Tvé děti, můj Pane. Jen neví, jak být dobří. Tento život je příliš zaměstnává a vtahuje je do hluboké nevědomosti.

Vím, že jsi na tento svět nesčetněkrát poslal Své syny a dcery, ale kolik lidí Jim naslouchá? Kolik lidí mohou oslovit? A kolik lidí Jim vůbec uvěří, i když se k Nim dostanou? Protože tu jsou odjakživa se zavázanýma očima, i když stále vypadají jako živí, ale jsou napůl mrtví. Nevím, komu to říct, a tak to říkám Tobě. Je mi líto, že Tě zatěžuji, můj Pane. Ale nemohu… Nemohu Ti to neříct.

Co jiného mohu dělat? Vyzkoušela jsem tolik způsobů. A Ty jsi mi také pomohl vyzkoušet mnoho způsobů, ale nezdá se, že by to příliš pomohlo, ne tak, jak bys chtěl, ne tak, jak bych doufala. Už nevím, co jiného Ti mám říct. Kéž jsi požehnaný. Kéž jsi šťastný, můj Pane, jakýmkoli způsobem můžeš být.

Kéž přehodnotíš Svůj plán pro všechny bytosti na této planetě. Žehnej Ti, můj Pane – Všemohoucí Bože, Nejvyšší, Nejskvělejší, Nejmilosrdnější, Nejmilejší, Nejdobrotivější, Nejvíce odpouštějící, Všemohoucí Pane. Tak či tak Ti děkujeme za vše, co nám dáváš, a chápeme, že ať se stane cokoli, Ty si s námi poradíš. Je to jen… jen není snadné to přijmout. Milujeme Tě. Milujeme Tě, navždy Tě milujeme. Děkujeme Ti. Děkujeme Ti. Miluji Tě, miluji Tě. Amen.