Ukončete tuto skrytou válku a všechny války skončí, dosáhněte skutečného trvalého světového míru, 2. část z 9

Nyní máme katastrofy každý den. Každý den, pokud sledujete jakýkoli kanál, televizní kanál nebo dokonce internetový kanál, vždy vidíte nějaké katastrofy – bezprecedentní katastrofy všude. Lidé umírají, majetek je zničen, zemědělská půda nebo úroda jsou zpustošeny. Lidé jsou stále více a více zoufalí. Stále více lidí už ani neví, co znamená „jídlo uspokojuje“. Dnes jedí, ale nevědí, jestli budou mít jídlo i zítra. Jí ráno. Nevědí, jestli budou mít něco k jídlu i večer. To všechno proto, že ničíme podstatu přežití. Podstatu LÁSKY, která je základem veškerého života ve vesmíru. To znamená: Zacházet se všemi tak, jak bychom chtěli, aby se zacházelo s námi.

Lidé stále spí na ulici ve velmi tenkých stanech za bouřlivého, sněhového, divokého, deštivého počasí, v úzkém, velmi tenkém stanu, a sníh pokrývá všechno. Jsou bez domova. Nenarodili se bez domova. Dříve nebyli bez domova. Mohli se stát bezdomovci kvůli ztrátě zaměstnání, vysokým daním nebo vážné nemoci, za kterou si nemohli dovolit zaplatit, ale museli to udělat, protože museli přežít. A po tom všem jim nic nezbylo. Musí tedy žít na ulici, nemajíc žádné jídlo, žádný dům, žádnou vodu, žádnou koupelnu. Musí potlačit svou hrdost a chodit ven žebrat o jídlo nebo jíst odpadky ze špinavých popelnic! Musí se schoulit dohromady, pokud je to v tom malém stanu vůbec možné.

Zatímco my utrácíme biliony amerických dolarů za zabíjení jiných. Jsou to ti druzí, kteří vypadají přesně jako my, s nosem uprostřed, ústy pod ním, a dvěma očima po stranách. A my pokračujeme v utrácení stále více peněz za více „neuvěřitelnější“ zbraně, které byste si před pár sty lety, nebo dokonce před deseti lety, nedokázali představit, jen abychom zabíjeli přesněji, jen abychom zabíjeli precizněji, a jen abychom způsobili více zkázy, ničení všude kolem, takže ostatní lidé, i když je nezasáhnou kulky, stejně umírají hlady, zimou, protože [nemají] žádnou elektřinu, žádnou vodu, žádné jídlo, jejich úroda je zničena. Už nevím, kdo vlastně jsme. Hodí se k nám ještě slovo „člověk“?

V dnešní době jsme horší než zvířata. Zvířata(-lidé) nám nedělají nic špatného. Jen nám pomáhají, milují nás. Pokud si myslíte, že krávy(-lidé) se liší od psů(-lidí), zamyslete se znovu. Pokud uvidíte některá videa, která jsme pro vás se zpravodajským týmem shromáždili, uvidíte to. Není žádný rozdíl mezi kravími, kozími, ovčími a jinými zvířecími lidmi a vaším psím, vaším kočičím miláčkem, vašimi ptačími miláčky. Pokud vás neviděli, pokud vás kraví člověk neviděl po dlouhou dobu a vy se vrátíte, narazí svojí hlavou do vašeho těla, aby vás přivítal doma. Někdy podstoupí riziko s jinými zvířaty nebo dokonce jedovatým hadem, aby vás ochránil – existuje mnoho takových skutečných příběhů.

Dokonce i kuřecí člověk, ten, nad kterým ani vteřinu nezaváháte a zakousnete se do jeho malého tělíčka a vychutnáváte si utrpení, krev a maso – i ten by vás miloval bez hranic. Mají inteligenci. Mají DNA, téměř stejnou jako lidská DNA. Jednou jsem s některými mými pomocníky žertovala. Protože říkali, že kuřecí člověk má DNA téměř jako člověk, a já jim řekla: „Och, znám člověka, který má DNA téměř jako kuřecí člověk.“ Ale není to zábavný vtip. Není. V té době to bylo zábavné, smáli se. Ale není to vůbec zábavné, když jejich život závisí na vašem milosrdenství a vy jim žádné neprojevujete.

Máme tolik jídla. Někteří lidé v Âu Lạc (Vietnamu) nejedí ani rýži, jedí jen zeleninu a nějaké ovoce. Trénují tak, aby mohli dokonce plout na vodě, meditovat na vodě. Shromáždila jsem některé z těchto příběhů a videí, ale máme jich příliš mnoho, takže nemůžeme vždy ukázat všechno. Doufám, že některé z nich najdou a ukážou vám je. Jen jeden nebo dva příklady, ale je jich mnoho, mnoho.

Ms. Tuyết: Jmenuji se Phạm Kim Tuyết. Žiji v osadě Đại An, obec Thới An Hội, okres Kế Sách.

Đoàn Như Phú: Paní Tuyết, kdy jste poprvé objevila svou schopnost plout na vodě?

Ms. Tuyết: Je to už asi osm nebo devět let. Tehdy jsem totiž přestala jíst rýži, bylo to kolem 10. října 2009. Pak jsem jednoho dne uslyšela hlas, který mi jako by šeptal do ucha: „Jdi dolů k řece, budeš se vznášet na vodě.“ Zpočátku jsem tomu nevěřila. Ale později jsem v televizi viděla, že nějaký otec a jeho syn se dokáží vznášet. Tak jsem si řekla: „Dobře, zkusím to také.“ […]

Đoàn Như Phú: Och můj Bože, lidi, je tak těžké tomu uvěřit. Ona opravdu dokáže ležet na vodě v pozici lotosového květu, úplně uvolněná, a nechat se unášet proudem. Říká, že takhle vydrží od rána do odpoledne, ale problém je, že proud ji může odnést na místa se strmými břehy nebo překážkami. A pokud by náhle připlula loď, mohlo by to být velmi nebezpečné. Protože když někdo leží v meditaci, může náhodou usnout. Víte? Medituje, zatímco leží na vodě. Je to poprvé, co něco takového vidím. Vidíte to poprvé, že? Vidíte, leží tam a medituje, zcela uvolněná, a nechává se unášet proudem. Potlesk pro ni, děti! To je neuvěřitelné. A dokonce se při tom usmívá. Lidi, teď už takhle pluje přes pět minut. A říká, že takhle může plout kdykoli, jak dlouho bude chtít. […]

Ms. Tuyết: Když jsem poprvé šla do řeky, moje dcera mi řekla: „Mami, vymysli mi pár veršů.“ Tak jsem vylezla z řeky a řekla: „Co já vím o psaní básní?“ Ale pak jsem se na chvíli zamyslela a řekla: „Ležím na vodě a cítím se tak svobodná a uvolněná. Ovoce a zelenina jsou to jediné, čím se teď živím.“ A tím myslím, že opravdu jím jen zeleninu. […]

I když jíte jen zeleninu, přežijete a vypadáte dobře, jste v pořádku. Nic vám nechybí. I skromné brambory, nebo rajčata nebo fazolky vám dodají dostatek výživy a energie k životu a k dobrému životu.

My, zpravodajský tým a já, každý den shromažďujeme, co můžeme, co já mohu, ve své vlastní troše času. Protože musím dělat mnoho věcí. Musím sama kontrolovat a upravovat všechny pořady na Supreme Master Television. Fotografuji, a upravuji je, vybírám je. A také dělám mnoho dalších věcí, mé takzvané domácí úkoly, domácí práce, a vařím si sama. A peru, co mohu. I věšení a sundávání prádla zabere čas, protože tady nemám automatickou pračku, všechno zabere čas. Jsem ráda, že mám velmi malý prostor na úklid. A moje oblečení je skromné, velmi jednoduché na praní. Ale přesto všechno zabere čas.

Přála bych si, abych mohla pro svět udělat víc. Ale k tomu také potřebuji hodně, hodně meditovat, co nejvíce hodin. A také musím přijímat a zpracovávat pokyny z nitra. Nejen pokyny od Bohů a Trojice, ale také zprávy od různých Králů, různých Oddělení v Nebi. A musím vynakládat svou energii na to, abych žehnala lidem. Především svým žákům, protože ještě nejsou zcela zralí. Cokoli vidí ve svých vnitřních vizích, zatím není nic moc. Budou muset pokračovat v růstu. Ale jsem na ně hrdá, protože většina z nich roste velmi dobře, a jsou velmi upřímní. Zejména v dnešní době jsou horlivější, pilnější ve svém duchovním praktikování, takže rostou velmi dobře.

Photo Caption: S láskou k Bohu, pokorně žijte ve svém koutku zahrady a pomáhejte jakýmkoli možným způsobem.

Stáhnout fotografii