Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Obvykle lidi nežalujeme. Ale pokud podvádějí lidi a žijí z jejich potu a slz, jako je tento případ, musím je a své takzvané žáky chránit. A také, pokud udělají něco špatného podle zákonů zemí, pak, když to víme, musíme to říct vládě. […] Ale myslím, že jednoho dne je vláda, zákon chytí a o jejich trestnou činnost se náležitým způsobem postará. Takže za to všechno budou muset zaplatit karmou a budou také potrestáni v pekle.Celé ty roky jsem nikdy nevěděla, proč říkali, že neplatím daně. Mám společnosti a společnosti platily daně. O všech těchto věcech jsem nic nevěděla. Vzala jsem si jen tolik, co potřebuji k použití a také k pomoci ostatním potřebným či ke koupi ašrámů, pro vás, abyste přišli a meditovali.Naposledy mi banka nedala mé peníze, abych je vybrala na koupi nějakého ášramu, protože prý peníze přišly ze špatného místa, ze Singapuru, který „je muslimská země“. Netušila jsem, že Singapur je muslimská země! To bylo to nejhorší, co jsem kdy slyšela od někoho, kdo mluví o čisté zemi, jako je Singapur. Singapur je multikulturní a multietnický. Jsou tam také muslimové, ale není muslimskou zemí. To ví celý svět. Nemohu uvěřit, že banka může být tak neznalá a říkat „Singapur je muslimská země“.Jen se ptám, jestli mám nebo nemám říct jméno té banky. Ale nemyslím si, že jsou to banky, kdo dělá problémy. Je to kvůli novému systému, novému zastřešujícímu systému v Evropě, který to způsobuje. Protože jsem měla tuto banku po mnoho desetiletí. Někdy si vyberu trochu peněz a není to žádný problém. Když jsem si chtěla vybrat 300 000 dolarů na katastrofu (hurikán) Katrina v Americe, tehdy jsem mohla. Ale když jsem si chtěla vybrat peníze na zálohu pro ášram, tak mi to nedovolili. Dělali problémy, říkali, že musím přijít osobně, bla, bla, bla. Takže jsem ho nemohla koupit. A pomyslela jsem si: „Dobře, nevadí, třeba to Bůh nechce. Bůh nechtěl, abych v té zemi zůstala.“ To bylo v Kanadě. Tak jsem to nechala být. Mnoho věcí jsem prostě nechala být, protože jsem si myslela, že to Bůh tak chce. Takže i o těch penězích, které mi banka nedala, jsem také příliš nepřemýšlela.Řekla jsem si: „To je jedno. Jsou to Boží peníze, nejsou to mé peníze. Když mi je Bůh nechce dát, tak je nebudu mít. To je v pořádku.“ V Âu Lạc (Vietnamu) také říkáme, že majetek nebo vlastnictví odchází namísto osoby, což znamená, že pokud přijdete o nějaký majetek, možná je to za vaši bezpečnost – výměnou za vaši bezpečnost nebo za váš život. Místo toho, abyste zemřeli nebo onemocněli, tak to Bůh zařídí tak, že přijdete o peníze. To je smysl toho. Takže ať jsem ztratila cokoli, nikdy o tom moc nepřemýšlím. Nemám pocit, že to bylo „nic“, samozřejmě. Vím, že jsem přišla o peníze, a že je to škoda, protože jsem je chtěla dát tam, abych mohla koupit nový ášram.Stále máme více a více žáků, a nemáme pro ně dostatek místa. Všude, kam přijdou, dokonce i v tom největším, jako je Nová země, kterou máme na Tchaj-wanu (Formose), jsem si myslela, že máme dostatek. Ale ne, nemáme ani dost místností. A mnozí z nich si musí postavit stan. A já jsem se snažila koupit další v Evropě, protože nejdřív jsme měli ten SMC (Saint Martin Center) meditační ašram, a pak už to vůbec nestačilo. Tak jsem sehnala další peníze, a to prostřednictvím jednoho z žáků. Řekla jsem: „Dobře, kdekoli máme peníze.“ Takže nějaká banka nebo některý z žáků se občas postará o moje peníze, protože já se o to všechno nemohu starat. Nemohu prodávat, nemohu vybírat peníze, nemohu dělat účetnictví, nemohu to všechno dělat. Jsem zaneprázdněna svým duchovním posláním! Takže se o peníze samozřejmě starají moji takzvaní žáci. Já se o to všechno nestarám. Jen když potřebuji, požádám je, třeba o zálohu pro ášram nebo něco takového. A tehdy jsem o něco z toho přišla.Dobře, nevadí, to je jedno. Řekla jsem Bohu: „Jsou to Tvoje peníze. Ať s nimi uděláš, co chceš, mně to nevadí“. Ale v bance mi řekli, že to není tak, že by je nechtěli vydat, že je to „teď prostě zákon“, to a tamto a další. Och můj Bože, mám tu banku už mnoho desítek let, nejméně 30 let. A najednou se obrátili proti mně a řekli, že je nemohu mít. A řekli mi, že musím jít ven a najít si nějakou mezinárodní osobu, která se o to postará. Asi nějakého právníka nebo tak něco. Ale kde na to mám vzít čas? Kdy na to budu mít čas? Musím běhat z jedné země do druhé kvůli své práci, a někdy také kvůli své bezpečnosti. A také nemohu jen tak vyrazit a ukázat se u soudu, a uvést všechna svá jména jen tak. To pro mě není vůbec bezpečné!Mám spoustu přátel, ale mám také nějaké nepřátele, jako je například Trần Tâm. Nevím, co dalšího ještě udělá. A někteří lidé jsou tak slepí, že ho následují, i když z toho nemají žádný prospěch, nic. Jen pracují, okrádají ostatní o peníze, aby je mohli dát jemu. A nejenže využívají své vlastní – využívají mé vlastní žáky! Samozřejmě, moji lidé, většina z nich jsou nevinní, zranitelní a velmi, velmi vysoce postavení praktikující. Takže nepochybovali o ostatních takzvaných žácích. Říkají, že pracuje na můj „tajný příkaz“. Nikdy na ničem nepracuji s tajným příkazem. Dnes vám to říkám: Řekněte všem, které znáte, že nikdy nedělám nic tajného, abych vydělala peníze. Ne, všechno se děje prostřednictvím společností, registrovaných společností. Takže cokoli jiného říkají, je špatně. Já nedělám nic tajného. Proč bych měla dělat tajné věci?I v každé zemi, když máte firmu a pracujete dobře a pilně, vyděláte si dost peněz. Nemusíte podvádět na daních ani nic jiného, abyste vydělali peníze! Vláda má vždycky zákon, aby vám také dala dostatek prostoru, dostatek místa k vydělávání peněz! Jak by jinak dál měli daně, kdyby vybírali příliš mnoho nebo kdyby podnikatelům dělali problémy? Dokonce i v komunistické zemi!Mnozí v Číně jsou velmi bohatí. A také v Âu Lạc (Vietnamu) vydělávají peníze. Ti jsou také bohatí. Daně na Tchaj-wanu (Formose) jsou také velmi nízké. Vláda lidi neutiskuje. Není to tak. To jen takoví podvodníci jako Trần Tâm. Pak se o ně vláda musí postarat. Ale doposud vláda ještě nic neudělala, pokud vím. Možná ho zatím nemohli chytit, protože je pravděpodobně v jiné zemi, kde vláda o jeho činnosti nevěděla.Dělal špatné věci v jiných zemích a možná žil v jiné zemi. Možná v Americe. Protože on byl v Americe, takže má pravděpodobně americké občanství. A pokud dělá špatné věci v Âu Lạc (Vietnamu) nebo na Tchaj-wanu (Formose) nebo v Číně, tamní vlády ho nemohou chytit. A také všude žádají jen hotovost. Vláda pak ani nemůže zjistit, kdo co a za kolik koupil. To je právě to. A pak, protože jsou to „moje“ takzvané šperky, i když ty falešné, je veškerá vina na mně. Tak vidíte, proč mám stále problémy a žiju kvůli tomu v nebezpečí, že musím někdy utíkat. A také jsem neměla čas ani zjistit, co. Teprve když to Bůh zařídí, tak to vím.Bůh mi dokonce řekl, abych odhalila svoji totožnost, svou skutečnou identitu, nebo zařídil to, abych se dozvěděla o Trần Tâmovi a mluvila o jeho zlých aktivitách. A teď zařídil, abych se dozvěděla o falešných špercích, které zfalšovali a prodávají mým vlastním lidem, mým vlastním věrným žákům. Protože oni jsou nevinní. Jsou svatí; věří svým vlastním takzvaným sestrám a bratrům. Ale oni to takhle zařídí. Říkají, že je to můj „tajný příkaz“. Nikdy jsem nic tajného nenařídila. Proč? K čemu? Proč bych měla něco dělat tajně? Jaké tajemství?Žákům Metody Quan Yin se říká, aby ji neprozrazovali, protože je to vaše osobní věc, vaše osobní cesta. A je pro ně z Nebes. Takže by neměli jen tak vystupovat a chlubit se svými zkušenostmi a tím vším. Protože když se tím budete chlubit se svým egem, Nebesa vám to vezmou a oslepí vás, dají před vás oponu, takže znovu už žádné zkušenosti z Nebes neuvidíte, nebo rozmazaně, nebo jen velmi zřídka. Proto jsem jim řekla, aby to žákům neříkali.Proto všechno, co znáte ze svědectví z Heartline, je jen špička ledovce. Mnoho dalších lidí to neříká. Není to proto, že bych to zakázala. Jen jim radím, že jakýkoli duchovní úspěch, je jen váš. Každý žák, i když má stejnou metodu, má jiné dosažení, jde jinou cestou. A musí složit slib, že budou čestní, Pět přikázání. Neměli by tedy jen tak vystupovat a chlubit se vším možným. Mohou to představit třeba: „Existuje taková Quan Yin Metoda, která vám dá okamžité osvícení a věčné osvobození během jednoho života.“ To mohou říct. Ale své vlastní duchovní dosažení by neměli. Většinou by neměli. Neříkají to.Photo Caption: Děkovali jste někdy Bohu za tolik krásných věcí? Jsou zdarma pro vaši radost!
